Naposledy aktualizováno: 2.3.2025
Mimořádně zdařilé album One Flight Up je stvrzenkou znovuzrození amerického tenorsaxofonisty Dextera Gordona po jeho odražení se z drogového dna a odletu z USA. Nebyl jediným z amerických jazzmenů, koho přilákala příležitost hrát celé měsíce na stejném místě v některém západoevropském městě pro vnímavější a vstřícnější publikum, nezatíženém rasovými předsudky.
v letech 1961 – 1965 definoval podstatu „zvuku alb Blue Note Records“ té doby…
Jeden z nejkreativnějších tenorsaxofonistů páté dekády 20. století Dexter Gordon významně ovlivnil hru budoucího dominantního hráče následující dekády Johna Coltranea. Ten se inspiroval Gordonovým útočným legátovým tónem. V roce 1965, kdy Blue Note Records vydali Dexterovi LP desku One Flight Up, se již Trane a Dex dávno vydali po jiné umělecké cestě.
Ačkoli byl Gordon vždy považován za mainstreamového jazzmana je zřejmé, že se i on během let muzikantsky vyvíjel. Hutným, hluboce rezonujícím a silně swingujícím tenorovým tónem definoval v letech 1961 – 1965 podstatu „zvuku alb Blue Note Records“ té doby…
Důkazem toho je série Dexterových alb, která vyšla na začátku šedesátých let – Go (1962, Blue Note Records, spotify link), A Swingin‘ Affair (1962, Blue Note Records, spotify link), Our Man In Paris (1963, Blue Note Records, spotify link) a One Flight Up (1965, Blue Note Records). (pozn. rekapitulace Gordonových alb pro Blue Note ze šedesátých let je dostupná v našem článku.)
velká rytmická síla, přímočarost a nepolevující emoční náboj
Díky znovu získané sebedůvěře Dexter neměl potřebu cokoliv přikrášlovat, což dodávalo jeho hře jednak mohutnou rytmickou sílu, přímočarost a nepolevující emoční náboj. Zatímco první dva tituly (Go, A Swingin‘ Affair) nahrál za doprovodu rytmiky Sonny Clark (piano), Butch Warren (basa) a Billy Higgins (bicí) ve studiu Rudyho Van Geldera v newjersyeském Englewood Cliffs, o rok resp. o tři roky mladší Our Man In Paris a One Flight Up již vznikaly v pařížských studiích CBS a Barclay.
Po přestěhování do Evropy v roce 1962 byl „náš Američan v Kodani“ ve skvělé formě. „Od té doby, co jsem tady,“ řekl v červenci 1964, „jsem cítil, že můžu dýchat a být víceméně jen člověkem, aniž bych byl bílý nebo černý…“ Podobně to vnímal pianista Kenny Drew, jenž na albu One Flight Up nahradil jiného azylanta v Paříži, bebopového giganta Buda Powella, s nímž Dexter nahrál předchozí titul Our Man In Paris.
„Svým způsobem jsem našel sám sebe, protože jsem musel být zodpovědnější sám k sobě a za sebe… Jsem sám sebou. Starám se sám o sebe – což jsem ve Státech nikdy nedělal… Hudebně jsem našel sám sebe tím, že jsem pracoval tak dlouho a tolik… Můžu víc přemýšlet, víc jednat, víc být, myslím… Moje mysl teď funguje správně,“ svěřil se Kenny se svými pocity, které zažíval v Evropě od příjezdu v červnu 1960.
obdivovaný gordonovsky kulatý a vřelý tón
Bez ohledu na právě hrané tempo si Dexter drží na celé ploše alba svůj tolik obdivovaný gordonovsky kulatý a vřelý tón. Vydatné podpory se mu dostalo od dalších členů kvinteta trumpetisty Donalda Byrda, bubeníka Arta Taylora a basisty Niels-Henninga Ørsted Pedersena. Byrd s Taylorem byli zkušenými profesionály, pro něž práce v Evropě nebyla nic nového. Poprvé ji navštívili v roce 1958 se saxofonistou a flétnistou Bobbym Jasparem a potom opakovaně na různě dlouhou dobu v rámci studijního pobytu nebo koncertních turné.
Dánský kontrabasista Ørsted Pedersen byl oproti ostatním hudebníkům mladíček. Nebyl to ale žádný zelenáč. První velkou šanci dostal od Counta Basieho. Slavný kapelník si při jeho angažování ale neuvědomil, že teenager nedostane pracovní víza od amerických úřadů. V roce 1965, když nahrával Gordonovo album One Flight Up, bylo Niels-Henningovi devatenáct let. „Je to pozoruhodný příklad,“ pochválil ho Dexter, “takových talentů nyní na kontinentu přibývá. Je to mladík, ale podle mě je to nejlepší basista v celé Evropě. S Kennym jsme s ním pracovali v Kodani a samozřejmě jsem ho prostě musel přivést do Paříže, aby s námi natočil tuhle desku.“
Úchvatné Dexovo tenorové sólo a originální výpověď
Celou jednu stranu One Flight Up zabírá Byrdova mimořádně zdařilá kompozice Tanya. Autor v ní zahrál na trubku několik velmi dobrých momentů. Zatímco Dexter nabídl svoje střídmé melodické linky hrané s obvyklou důkladností, Drewovo harmonicky pestré klavírní exposé je komplexní ukázkou nového modálního cítění, s nímž si uměl poradit mnohem lépe, než Sonny Clark či Bud Powell na předchozích Gordonových albech.
Kenny Drew je zároveň autorem poněkud rychlejšího tématu Coppin‘ The Haven. Stavbou je v mnohém podobné úvodní Tanye včetně Byrdova trumpetového vkladu. Bohužel, pracuje se stejnými fráze, jako ve své vlastní skladbě. Gordonův saxofon se naplno rozzáří při pomalých improvizovaných pasážích ve velkolepě pojaté baladické Darn That Dream. Bezesporu jde o úchvatné Dexovo tenorové sólo a originální výpověď velkého umělce. Nahrál ho sám jen s rytmikou, již bez trumpetisty Byrda.
Skladbu Darn That Dream napsal Jimmy Van Heusen a otextoval ji Eddie DeLange pro broadwayský muzikál Swingin‘ The Dreams z roku 1939, což byla variace na shakespearovský Sen noci svatojánské. Drew s Gordonem již jednou téma, zpopularizované klarinetistou Bennym Goodmanem a zpěvačkou Mildred Bailey, zpracovali na albu Daddy Plays The Horn (1955, Bethlehem Records, spotify link).
Dexter Gordon: One Flight Up
Label: Blue Note – BLP 4176
Format: Vinyl, LP, Album, Mono, DG
Country: US
Released: Aug 1965
Genre: Jazz
Style: Hard Bop
Tracklist
A Tanya (18:18)
(Written-By – Donald Byrd)
B1 Coppin‘ The Haven (11:18)
(Written-By – Kenny Drew)
B2 Darn That Dream (7:31)
(Written-By – DeLange, Van Heusen)
Recorded at the Barclay Studios, Paris, France, on June 2, 1964.
Credits
Bass – Niels-Henning Ørsted Pedersen
Drums – Art Taylor
Piano – Kenny Drew
Tenor Saxophone – Dexter Gordon
Trumpet – Donald Byrd
Producer, Photography By [Cover Photo] – Francis Wolff
Recorded By – Jacques Lubin
Design [Cover] – Reid Miles
Liner Notes – Leonard Feather
