Naposledy aktualizováno: 16.4.2025
Dva roky osiřelí fanoušci rozpadlých amerických Steely Dan měli první říjnový den roku 1982 konečně důvod k oslavám. Donald Fagen, zpěvák a pianista jejich miláčků, tenkrát vydal první sólovou LP desku The Nightfly (1982, Warner Bros.). Důmyslnou popovou nádherou se kolekce Fagenových nahrávek mohla hudebně i tématicky směle měřit s tím nejlepším, co společně s Walterem Beckerem nabídli pod hlavičkou Steely Dan.
Naivka i docela inteligentní hrdina z předměstí
Na rozdíl od široké škály rázovitých postaviček a různorodých prostředí, v nichž se Steely Dan pohybovali, se Donald Fagen rozhodl představit na svém sólovém debutu The Nightfly nový typ hrdiny. Písně se točí pouze kolem jediného člověka – samotného Fagena. Trochu naivního, přesto poměrně kultivovaného a chytrého mladíka s vlastními tužbami.
Donald má pro své mladší alter ego pochopení. Zároveň se mu dokáže kdykoliv vysmát a odhalit jeho slabiny. V průvodním textu vysvětluje, že „písně na této desce představují určité fantazie, které si mohl utvářet mladý muž vyrůstající na odlehlém předměstí města na severovýchodě USA na přelomu 50. a 60. let, tj. někdo mojí výšky, váhy a postavy.“
|
|
|
Není tajemstvím, že nápad na Fagenův sólový titul vznikl ještě před rozhodnutím dua ukončit aktivní spolupráci. Na vydařené hudební jízdě se podílí i přizvaní vynikající instrumentalisté. Jsou mezi nimi bratři Breckerové (dechové nástroje), Larry Carlton a Rick Derringer (kytary) Chuck Rainey a Marcus Miller (baskytary), Jeff Porcaro (bicí) nebo Valerie Simpson (doprovodné vokály). Pomohli Fagenovii hudebně a kompozičně navázat na ladnost popjazzových orchestrací posledních dvou projektů Steely Dan – Ája (1977, ABC Records, spotify link) a Gaucho (1980, MCA Records, spotify link). Upřímně, ten druhý titul se jim popravdě příliš nepovedl.
Mezi Donaldovou sólovou prací, a těmi dvěma alby Steely Dan, na nichž se významně podílel kytarista a spoluautor Walter Becker, existuje jeden zásadní rozdíl. Písně na Ája a Gaucho nemilosrdně tepaly to, co se dělo v americké společnosti a kultuře na přelomu sedmé a osmé dekády 20. století. Zatímco na Nightfly jeho autor nabídl obraz padesátých let. A zároveň, jak by podle něj mohla znít swingující hudba nočních klubů nastupující dekády.
O Zeměkouli a očekáváních v době vrcholícího 19. slunečního cyklu
Úvodní píseň I.G.Y. se vrací k opojné konzumní éře za prezidentů Dwight D. Eisenhowera a Johna F. Kennedyho. Roků, kdy se americká společnost radostně oddávala představě, že její poválečný blahobyt potrvá až na věky. Amen. Občany Spojených států o tom přesvědčila zpráva o zautomatizovaní dobývání přírodních zdrojů a jejich využití vydaná v roce 1959.
Vycházela z výsledků výzkumů v rámci čtrnácti vědních oborů zkoumajících Zemi v době vrcholícího 19. slunečního cyklu (tzv. Mezinárodního geofyzikálního roku). Trval od od 1. července 1957 do 31. prosince 1958; proto I.G.Y. – International Geophysical Year.
S typickou ironií a sebeironií si autor pohrává s nedočkavostí a křečovitým optimismem svého mladšího já. Buď se při tom dojme nebo se rozesměje. Vždyť o tom jako „vrabčáci na střeše“ trylkují doprovodní zpěváci v refrénu: „Stojíme pevně pod hvězdami a pruhy. Můžeme tvrdit, že sen je na dohled. Musíš to uznat. V tuhle chvíli je zřejmé, že budoucnost bude zářivá… bude to báječný svět. Budeme svobodní. Báječný pocit být.“
Děsně pohodový, zamilovaný „swain“
Do dobového žargónu určitě zapadá i skladba Ruby Baby. V roce 1956 ji napsali Jerry Leiber a Mike Stoller pro černošskou vokální partu The Drifters. Do národní hitparády ji dostal až o sedm let později zpěvák Dion. To je jistě důvod, byť trochu překvapivý, proč po ni Donald společně s producentem Garym Katzem sáhli. V rozhovoru ovšem tvrdil, že znal jen původní verzi Drifters.
Nadělil ji swingující vokální harmonie a využil kontrasty mezi durovou a mollovou tóninou. Katzovo a Fagenovo zpracování vyznívá znepokojivě, oprýskaně a přitom neuvěřitelně pohodově. Po letech se písně ujala například i Björk Guðmundsdóttir s triem Guðmundar Ingólfssonar.
V New Frontier nám zase bravurně přibližuje mravy v USA ještě z doby před válkou ve Vietnamu. Romantická setkání jsou lemována orosenou nevinností, sex je pikantní a zakázaný, omezený na exotické fantazie odehrávající se v dalekých zemích nebo v zapadlých uličkách. Jako příklad si vybral zamilovaného mladíčka z předměstí (Donald pro něj v písňové textu použil pro nás neobvyklý výraz swain). Nechá ho dvořit se dívce, jež jako by z oka vypadla americké herečce Susan Ker Weld (známé také jako Tuesday Weld).
Hoch předstírá, že je „děsně v pohodě“ (Boho cool). Je přesvědčený že to, co je oba sbližuje, je zaujetí pro jazzového klavíristu Davea Brubecka (jeho album Newport 1958 tenkrát znělo na každém večírku bělošské mládeže): „Máš stálého přítele, protože tě, zlato, sleduju. Slyšel jsem, že jsi blázen do Brubecka. Líbí se mi tvoje oči, mně se Dave taky líbí. Je to umělec, průkopník. Musíme mít hudbu na téhle nové hranici.“
Nešťastně zamilovaný Disc-jockey Lester „Noční můra“ z nočního vysílání rozhlasové stanice WJAZ
V titulní písni, a jedné z nejlepších na desce, se Fagen zase převtělil do postavy nešťastně zamilovaného disc-jockeye Lestera s přezdívkou “Noční můra”. Dodatečně tím vzdal poctu svým vlastním rozhlasovým hrdinům, jejichž jazzové pořady v mládí poslouchal. O jazzu, který slýchával na newyorských nočních rozhlasových stanicích, mluví jako o “mém záchranném lanu k městskému životu”.
„E.T. v mé ložnici byl Thelonious Monk,“ vzpomínal. „Všechno, co představoval, bylo svým způsobem naprosto nesvětské, i když mi zároveň jazz připadal skutečnější než prostředí, ve kterém jsem žil. Bylo to jedno z těch sídlišť s tisíci domy, které vypadaly všechny úplně stejně. Domy byly právě postavené, takže místo trávníku před domem byly hromady hlíny a místo stromů větve přidržované dráty. Vlastně to bylo dost pusté. Ale jazz byl únik nejen před architekturou a krajinou, ale i před tehdejším myšlenkovým klimatem, mentalitou studené války a tak,“ popsal atmosféru dospívání ve společnosti jazzové hudby Fagen.
DJ Lester je osamělý. Nedokáže přestat myslet na tu, která mu zlomila srdce. Bere proto noční směny na nezávislé rozhlasové stanici WJAZ. Celou dobu, dokud slunce nepronikne střešním oknem, pouští „nočňátkům“ jazzové desky. Čeká na někoho, kdo mu zavolá, aby si spolu popovídali. Na jeho stole leží gramofon, stoh vinylových desek, popelník, krabička Chesterfieldek a zapalovač, Na kuchyňské skřínce za jeho zády syčí kávovar.
Co se dělo za velkým casinem na pláži?
V další, podobně povedené skladbě The Goodbye Look připomene Donald Fagen svým “fellow Americans”, jak rychle vyprchalo nadšení po inauguraci JFK. Nové vedení země čelilo dva týdny vyhrocené velmocenské hře s reálnou hrozbou jaderné apokalypsy. Uvolněný rytmus samby posloužil coby doprovod pro děsivý příběh ztroskotání jednoho Yankeeho v jakési karibské zátoce (autor neříká, že Bahía de Cochinos!?!?). Když se Amík dohrabe na břeh, už tam na něj čeká revolucionář v uniformě plukovníka “s jeho přiblblým výrazem, brýlemi a pistolí”.
Fagen ve zřejmě nejlepší věci na albu zpívá: „Teď už jsou Američani až na dva pryč. Velvyslanectví je těžko dostupné. Po setmění se jen šeptá a v poslední době se i něco děje za velkým kasinem na pláži,“ cedí skrz zuby. Zatímco kolem něj tepou syntetické steelpany. Kdo však dnes ještě chápe nostalgii Američanů po Kennedyho letech? Název písně pochází z detektivního románu Rosse Macdonalda z roku 1969, který ale nemá s karibskou politickou krizí absolutně nic společného.
Cílem bylo „stylově sladit texty s dobou a také hudbu“.
Fagenovým cílem bylo “stylově sladit texty s dobou a také hudbu”. A proto jako se Steely Dan zařazuje výrazné prvky poválečného popu a jazzu. Skladbu Walk Between Raindrops drží v kupě díky houpavým, chrčivým varhanům Hammond Organ B3. Hraje na ně s tou správnou kombinací soustředěného jazzového útoku a dynamiky odvozené z rhythm’n’blues. Poukázal na soulová jazzová comba Jimmyho Smithe a Jacka McDuffa. „Varhany ve studiu, kde jsme pracovali, měly velmi funkový zvuk, což je neobvyklé. Myslím, že byly rozbité, a proto asi znějí tak dobře,“ popsal výsledek Donald.
Dnes je Nightfly vnímáno jako hudba určená pro obtloustlé páprdy, co milují poslech celých alb bez přerušení. Užívají si hledání dalších detailů „Velkého katydidového faktu“ a našli v tom smysl stárnutí. „Vědomost budiž uplatněna v celé své bezvýznamnosti!,“ jak v těchto chvílích říká filmový scénárista Petr Jarchovský.
Nahrávky Donalda Fagena si stoprocentně zaslouží, aby dostaly příležitost u těch, kteří nejsou zatíženi předsudky. Vedle hudební zručnosti a vtipu navíc ocení texty s literárními odkazy, záludnými slovními hříčkami a zvučnými obraty.
Donald Fagen: The Nightfly
Label: Warner Bros. Records – 9 23696-1, Warner Bros. Records – 1-23696
Format: Vinyl, LP, Album, Stereo, SRC Pressing
Country: US
Released: Oct 1, 1982
Genre: Jazz, Rock, Pop
Style: Fusion, Pop Rock, AOR
Tracklist
A1 I.G.Y. (International Geophysical Year) (6:05)
Alto Saxophone – Dave Tofani
Backing Vocals [Backup Vocals] – Frank Floyd, Gordon Grody, Valerie Simpson, Zack Sanders
Baritone Saxophone – Ronnie Cuber
Bass – Anthony Jackson
Drums – James Gadson
Drums [Additional Drums] – Jeff Porcaro
Electric Piano – Greg Phillinganes
Guitar – Hugh McCracken
Percussion – Roger Nichols, Starz Vanderlocket
Synth [Synth Blues Harp] – Donald Fagen
Synthesizer – Donald Fagen, Rob Mounsey
Tenor Saxophone – Michael Brecker
Trombone – Dave Bargeron
Trumpet – Randy Brecker
A2 Green Flower Street (3:40)
Backing Vocals [Backup Vocals] – Daniel Lazerus, Frank Floyd, Valerie Simpson, Zack Sanders
Bass – Chuck Rainey
Drums – Jeff Porcaro
Electric Piano, Clavinet – Greg Phillinganes
Guitar – Dean Parks, Rick Derringer
Lead Guitar – Larry Carlton
Percussion – Starz Vanderlocket
Synthesizer – Donald Fagen, Rob Mounsey
A3 Ruby Baby (5:38)
Composed By – Jerry Leiber And Mike Stoller
Arranged By – Donald Fagen
Backing Vocals [Backup Vocals] – Donald Fagen, Valerie Simpson
Bass – Anthony Jackson
Drums – Jeff Porcaro
Drums [Additional Drums] – James Gadson
Electric Piano, Organ, Synthesizer – Donald Fagen
Guitar – Hugh McCracken
Lead Guitar – Larry Carlton
Piano – Michael Omartian
Soloist [Piano Solo], Piano [Piano Solo] – Greg Phillinganes
Tenor Saxophone – Michael Brecker
Trumpet, Flugelhorn – Randy Brecker
A4 Maxine (3:50)
Alto Saxophone – Dave Tofani
Baritone Saxophone – Ronnie Cuber
Bass – Marcus Miller
Drums – Ed Green
Electric Piano, Organ – Donald Fagen
Euphonium – Dave Bargeron
Flugelhorn – Randy Brecker
Guitar – Larry Carlton
Piano – Greg Phillinganes
Tenor Saxophone – Michael Brecker
B1 New Frontier (6:23)
Backing Vocals [Backup Vocals] – Donald Fagen, Starz Vanderlocket
Bass – Abraham Laboriel
Drums – Ed Green
Harmonica – Hugh McCracken
Lead Guitar – Larry Carlton
Percussion – Starz Vanderlocket
Piano, Electric Piano – Michael Omartian
B2 The Nightfly (5:45)
Backing Vocals [Backup Vocals] – Donald Fagen, Frank Floyd, Valerie Simpson, Zack Sanders
Bass – Marcus Miller
Drums – Jeff Porcaro
Electric Piano – Michael Omartian
Guitar – Hugh McCracken, Rick Derringer
Lead Guitar – Larry Carlton
Piano – Donald Fagen
Synthesizer – Donald Fagen, Rob Mounsey
B3 The Goodbye Look (4:47)
Acoustic Guitar – Steve Khan
Backing Vocals [Backup Vocals] – Donald Fagen, Valerie Simpson
Bass – Marcus Miller
Drums – Jeff Porcaro
Electric Piano, Synthesizer – Greg Phillinganes
Guitar – Dean Parks
Lead Guitar – Larry Carlton
Percussion – Starz Vanderlocket
B4 Walk Between Raindrops (2:38)
Backing Vocals [Backup Vocals] – Donald Fagen, Leslie Miller
Bass – Will Lee
Drums – Steve Jordan
Electric Piano, Organ, Synthesizer – Donald Fagen
Guitar – Larry Carlton
Synthesizer [Synthesizer Bass] – Greg Phillinganes
Credits
Arranged By [Horns Arranged By] – Donald Fagen, Rob Mounsey
Composed By, Arranged By – Donald Fagen (tracks: A1, A2, A4 to B4)
Producer [Produced By] – Gary Katz
Art Direction – George Delmerico
Chief Engineer – Roger Nichols
Assistant Engineers – Cheryl Smith, Mike Morongell, Robin Lane, Wayne Yurgelun
Overdub Engineer – Daniel Lazerus
Lacquer Cut By – RL
Liner Notes – D.F.
Mastered By [Original Mastering] – Bob Ludwig
Photography By – James Hamilton (5)
Sequenced By [Sequencing], Percussion, Effects [Special Effects] – Roger Nichols, Wendel II
Set Designer [Set Design And Construction] – Gale Sasson, Vern Yenor
Technician [Digital Maintenance (3M)] – Bill Roach, Jiri Donovsky
Technician [Digital Maintenance (Soundworks)] – Mike Morongell, Wayne Yurgelun
Tracking By, Mixed By [Mixdown] – Elliot Scheiner
