Naposledy aktualizováno: 28.12.2018
Významná postava losangelské a světové rhythm’n’bluesové scény Johnny Otis (28. 12. 1921 – 17. 1. 2012, narozen jako Ioannis Alexandres Veliotes) přišel na svět v rodině řeckých přistěhovalců usazené v kalifornském Vallejo.
Otis, zní to dostatečně černošsky?
Rozsahem zájmů a širokým uměleckým záběrem jej můžeme směle označit za bezesporu nadaného a renesančního člověka – byl zpěvákem, kapelníkem, bubeníkem, vibrafonistou, pianistou, skladatelem, dee-jayem, producentem, vyhledávačem talentů, manažerem, majitelem několika hudebních vydavatelství a klubů. Vedle toho napsal tři knihy, publikoval novinové články, maloval obrazy, modeloval sochy, angažoval se v místní politice, hrál ve filmech a kázal ve vlastní církvi.
Ioannis Veliotes vyrůstal v kalifornském Berkeley v sousedství několika černošských rodin, jejichž život a kultura jej fascinovala. Jako teenager si nechal změnit jméno na Johnny Otis, což mu připadalo jako více černošské.
V devatenácti letech se oženil se svojí dětskou láskou, o rok mladší Phyllis Walker. V jejích žilách kolovala krev afrických otroků a přistěhovalců z Filipín. Pár se po svatbě přestěhoval do nevadského Rena.
Začal hrát na bicí v místním orchestru a v roce 1943 se přestěhoval do Los Angeles, kde bubnoval se swingovými big-bandy pod vedením kapelníků Lloyda Huntera a Harlana Leonarda.
Johnny Otis Show a talent scout
Po dvou letech se osamostatní a zakládá vlastní orchestr Johnny Otis, His Drums and Orchestra. Label Excelsior Records mu jako první předkládá nabídku nahrávací smlouvy. Obrovským hitem se stává již jedna z prvních Otisových nahrávek – jazzová skladba Harlem Nocturne.
V roce, kdy v Československu uchvátili moc komunisté, Otis redukuje svůj big band na mnohem menší combo. Přejmenuje jej na Johnny Otis Caravan a současně investuje kapitál do koupě nočního klubu Barrelhouse v losangelském okrsku Watts. Název kapely se postupně mění. Na plakátech se objevuje také pod názvy Johnny Otis Congregation nebo Johnny Otis Show.
V roce 1949 nahrává pro Savoy, který mu nabídl tříletý nahrávací kontrakt. V té době již svoji hudební dráhu definitivně směřuje k milovanému Rhythm’n’Blues.
Mezi členy kapely je i několik zpěvaček a zpěváků, které sám objevil – Little Esther, Mel Walker a vokální skupina The Robins. Jenom v roce 1950 má deset písní v hitparádě mezi TOP 10. Z nich tři vystoupají na nejvyšší příčku – Double Crossing Blues, Mistrustin‘ Blues a Cupid’s Boogie.
Fenomenální hitparádový úspěch uvolňuje Johnnymu ruce a tak přijal nabídku od labelu King Records na místo talent scouta. Stal se z něho takový losangelský Willie Dixon. Doporučí mj. Hanka Ballarda, Jackieho Wilsona a Little Willie Johna.
Otisovým největším úspěchem byl objev Etty James, které koncem roku 1954 vyprodukoval první hit The Wallflower (Roll With Me Henry). Pro houstonské Peacock Records vytipuje a připraví první nahrávky s mladičkými Little Richardem, Johnnym Acem nebo se shouterkou Big Mama Thornton.
Pod komerčními křídly Capitol Records
V polovině páté dekády zkusí poprvé rozjet vlastní hudební vydavatelství, ve kterém chtěl dát šanci především místním texaským talentům a vydávat svoje vlastní alba. Pokus končí finančním nezdarem – Dig Records zkrachují po dvou letech činnosti především díky nefunkční distribuci.
V roce 1957 se Johnny Otis upíše mocnému Capitolu, se kterým nastartují veleúspěšnou několikaletou spolupráci.
Johnny se zaváže k produkci písní, které budou více vyhovovat vkusu „bílého“ publika. Tudíž žádné černé rhythm’n’blues, ale pěkně upravený a voňavý bílý rock’n’roll.
První vychází LP deska The Johnny Otis Show, z níž manažeři vybere čtyři singly a vrhne je v jeden den na trh.
Nejzajímavější písní dodnes zůstává Shake It Lucy Baby. Za úspěchem nových Otisových nahrávek stojí saxofonisté Jackie Kelso, Plas Johnson a bubeník Earl Palmer, kteří ve studiu odvedli skvělou práci.
V roce 1959 má Otis první píseň na popové TOP 10. Je jí Willie And The Hand Jive, která hudebně navazuje na jeho první hudební angažmá v Oaklandu v orchestru Count Otise Matthewse, byť se zdá, že Johnny na sto procent „vykradl“ Bo Diddleyho.
Na závěr spolupráce s Capitolem vychází kontroverzní skladba Mumblin‘ Mosie, kterou se label po několika dnech rozhodne stáhnout z trhu, protože byla chápána jako příliš urážlivá pro lidi s vadami řeči.
Johnny Otis se v pozdějších rozhovorech nevyjadřuje o etapě uměleckého života pod křídly Capitolu s nadšením: „Spolupráce s Capitolem byla úspěšná z pohledu stavu mého bankovního konta. Umělecky to byla tragédie. Po letech toho hluboce lituji. Podlehl jsem vábení dolarů a namísto hraní rhythm’n’blues jsem se topil v těch rock’n’rollových nesmyslech. Za jedinou světlou výjimku považuji píseň Willie And The Hand Jive.“
V šedesátých letech stojí pevně na vlastních nohách
V šesté dekádě si znovu vyzkouší, jaké to je vést vlastní hudební značku. Založí si Eldo Records a vydává u ní své vlastní soulové a rhythm’n’bluesové nahrávky. Znovu naváže spolupráci s King Records a později podepíše kontrakty s Kent Records a Epic Records.
V roce 1969 rozjede další vlastní hudební značku Blue Spectrum Records. To se již na jeho hudebních aktivitách několik let podíllí talentovaný syn Shuggie Otis. Jeho zpěv a kytara jsou zaznamenány na mnoha otcových nahrávkách.
Navzdory výhrůžkám bílých rasistů, které vyvrcholily v roce 1960 zapálením dřevěného kříže před Otisovým domem, nepolevuje v boji za občanskou rovnost a lidská práva. Vedle přátelství s černošským aktivistou Malcolmem X, s nímž se společně zapojili do organizování pokojných protestů proti segregování míst v restauracích, se opakovaně vyjadřuje k problematice občanských práv.
Píše pravidelné sloupky o postavení černošské komunity do deníku Los Angeles Sentinel. V roce 1965 složí píseň Listen To The Lamb, v níž reaguje na rozsáhlé rasové a občanské nepokoje, které vzplanuly na losangelském předměstí Watts.
Po oslavě padesátých narozenin se Johnny rozhodne omezit hudební aktivity a věnuje se sochařství a malbě. V Santa Rosa si založí vlastní církevní komunitu New Landmark Community Gospel Church a stále více mluví do politiky.
Šest desetiletí poctivé práce
V roce 1972 vystoupí ve Velké Británii, kde se mu dostane opožděného nadšeného uvítání. Původně plánoval koncertovat v Anglii již v roce 1958, ale turné zrušil z důvodu nesmyslně tvrdých podmínek ze strany britských hudebních odborů. Ty požadovaly kompenzaci v podobě recipročních turné britských umělců po USA.
Johnny Otis je členem rock’n’rollové síně slávy a s veřejným koncertováním skončil šest let před svým odchodem z našeho světa. Zanechal po sobě plody více jak šest desetiletí trvající hudební a deejayské kariéry. Ačkoliv byl geneticky bělochem, vše ostatní v něm bylo černošské.
Ukázky:
Harlem Nocturne – https://youtu.be/3bYPnfXXUp4
Double Crossing Blues – https://youtu.be/KnNCNEhLSoU
Shake It Lucy Baby – https://youtu.be/Y0LGz1g2T0Y
Willie And The Hand Jive – https://youtu.be/9kIswurDJt4
Mumblin‘ Mosie – https://youtu.be/luU5QCuQOZg
Castin‘ My Spell – https://youtu.be/Ch6rCaibNe8
Telephone Baby – https://youtu.be/l0w5YWXVW-A
