Naposledy aktualizováno: 10.9.2018
Rodák z New Jersey Donald Fagen (10. 1. 1948), pianista, skladatel, producent a zpěvák se zájmem o klasický jazz, zahájil hudební kariéru ještě jako student.
Generace hippíků
Donald Fagen měl štěstí, že potkal Waltera Beckera během studií Angličtiny na Bard College ve státě New York. Slyšel ho hrát na kytaru blues ve studentském salónku. Jejich spolužákem byl také bubeník Chevy Chase. A jak Donald sám později vyprávěl – prostě se Beckerovi musel představit. Setkání se svým doživotním hudebním partnerem popsal: „Walter byl nenápadný, obrýlený kluk. Tvářil se nesmírně seriózně. Na dalších čtyřicet let se stal mým spoluhráčem a hudebním parťákem.“
Byla to doba, kdy vrcholila vlna sociálních změn v americké společnosti. Na všech společenských úrovních se o slovo vehementně hlásila mladá generace, narozená již po druhém celosvětovém válečném konfliktu.
Fagen s Beckerem nejdříve vyrazili na turné s kapelou Jay And The Americans. První Fagenova a Beckerova kapela se jmenovala The Bad Rock Group. Sebelítostivě humorný název možná pocházel od bubeníka této skupiny Chevyho Chase. Vyzkoušeli si také The Leather Canary. Později sestavili šestičlennou rockově pop-jazzovou skupinu, kterou pojmenovali Steely Dan. Bylo jméno obřího robertka v románu Nahý oběd od Williama S. Burrougha.
Zábava jazzových fans
Pod hlavičkou Steely Dan vychází v letech 1972 – 1980 sedm autorsky, muzikantsky a aranžérsky filigránsky propracovaných studiových alb, z nichž asi nejvíce zaujaly Ája (1976, ABC) a The Royal Scam (1977, ABC). Hoši to brali seriózně a s typickým sarkasmem: „Pro nás jako fanoušky jazzu bylo velmi zábavné hrát jazzové harmonie na těchto velikánských, nevzhledných elektrických kytarách.“
Kapela se postupně proměnila z klasické muzikantské party v sofistikovaný hudební koncept, jak jim ostatně již dříve předpověděl americký hudební časopis Creem. Z původní sestavy zůstali jen Becker a Fagen. V roce 1977 jim v New York Times vystřihl poklonu Robert Palmer: „Jsou možná nejlepší americkou nerockovou skupinou.“
Ti dva si pro svoje pověstné maratonské nahrávací frekvence vybírali jen to nejlepší, co se dalo sehnat mezi studiovými hudebníky. “Společně s Walterem jsme jako filmoví režiséři, kteří si do filmu najímají herce. Pro příští projekt si ale vyberou úplně jiné obsazení. To vždy závisí na scénáři a námětu,” vysvětlil v jednom z rozhovorů Donald Fagen.
„Literární šprti vám rádi řeknou, kde Steely Dan přišli ke svému jménu.“
– William S. Burroughs
Vzhůru na sólovou dráhu
V roce 1979 Waltera srazil taxík, nějakou dobu byl upoután na invalidní vozík a zároveň propadl drogové závislosti. Krize důvěry mezi oběma hudebníka narůstala. V roce 1980 se domluvili na ukončení spolupráce. Donald o dva roky později vydává sólový debut The Nightfly (1982, Warner).
Poté se na dalších jedenáct let albově zcela odmlčel. Skládal filmovou hudbu, sem tam někomu vypomohl ve studiu a psal novinové sloupky do magazínu Premiere.
Na začátku deváté dekády minulého století Fagen přizve ke spolupráci řadu zajímavých hostů, jako byli Boz Scaggs, členové The Rascals, Phoebe Snow, Michael McDonald později Charles Brown a starý známý Walter Becker. S koncertní show The New York Rock and Soul Revue vystupuje více jak dva roky.
Obnovení dua Fagen – Becker
Staří parťáci kují železo – a zájem fanoušků – dokud je žhavé. Uspořádají velké comebackové turné Steely Dan. Následně jdou společně do studia.
Díky vzájemné výpomoci nejdříve vychází v roce 1993 Donaldovo druhé sólové album Kamakiriad (1993, Reprise). Každý, komu se dlouhých jedenáct let stýskalo po Fagenových šťavnatě vypointovaných příbězích o odcizení, si sólovou novinku užil. Donald na ní zpívá o tom, jak se ve svém parou poháněném autě Kamakiri projíždí po „Trans-Island Skyway“ a potkává jedno zlomené srdce za druhým.Na něj naváže debutové LP deska Waltera Beckera 11 Tracks of Whack (1994, BMG).
Zdařilou desetiletku 1993 – 2003 korunují dvěma zajímavými studiovými alby pod hlavičkou společného projektu Two Against Nature (2000, Reprise) a Everything Must Go (2003, Reprise). Oba tituly propagují na velkých světových turné.
Od poloviny prvního desetiletí nového tisíciletí se Donald Fagen víceméně snaží odpoutat od jména zavedeného společného projektu s Walterem Beckerem. Společnou firmu udržují pouze jako koncertní atrakci.
V přestávkách mezi koncertními tůrami Fagen koncertuje s parťáky Michaelem McDonaldem a Bozem Scaggsem v rámci “superskupiny”, kterou pojmenovali Dukes of September.
Prapor Steely Dan drží osamocený
V roce 2006 Donald Fagen vydá další sólovou kolekci Morph The Cat (2006, Reprise). O šest let později nabídne nové nahrávky pod názvem Sunken Condos (2012, Reprise). Okamžitě vyráží na několik turné uváděných pod jeho jménem. Doprovází ho výborná koncertní kapela, ve které jsou i staří známí z projektu Dukes of September.
Naposledy zorganizoval koncertní šňůru v roce 2016. Na plakátech se objevilo jméno Donald Fagen And The Nightflyers. Spoluhráče si vybíral mezi o dvě muzikantské generace mladšími muzikanty. Na říjen 2018 ohlásil sérii koncertů pod hlavičkou Steely Dan. Bohužel, již bez Waltera Beckera, který odešel z našeho světa 3. září 2017.
Donald je proslavený svým neustálým reptáním a sarkastickými poznámkami. Hořkost a odstup vždy promítal i do hudebních textů a komentářů. Prý pokaždé zvažuje, když má pocit, že je publikum složené převážně z důchodců, zda by neměl z pódia začít vyvolávat čísla hry Bingo.
Přesto, nebo možná právě proto, stojí jeho stylově poučená hudba, úzce provázaná s břitkými texty, za pozorný poslech a zamyšlení.
Ukázky:
I.G.Y (International Geophysical Year) – https://youtu.be/sogYgHlNnqo
Teahouse On The Tracks – https://youtu.be/i0fRdsjs8_8
Mary Shut The Garden Door – https://youtu.be/b4fh_zR2RC0
Slinky Thing – https://youtu.be/6xk8x4bV8Mc
Whos That Lady? – Donald Fagen, Michael McDonald, Boz Scaggs – The Dukes of September – Live 2014 – https://youtu.be/02uqM2DnxuM
