Naposledy aktualizováno: 22.8.2022
Rodák z virginského Bedfordu, budoucí významný jazzový producent Creed Taylor (13. 5. 1929 – 22. 8. 2022), hrával na trumpetu v místním symfonickém a pochodovém orchestru. Díky rozhlasovým přenosům koncertů z newyorského hudebního klubu Birdland se začal intenzívně zajímat o jazzovou scénu.
Zcela odlišný přístup k propagaci jazzových nahrávek a důraz na využití nejnovější záznamové techniky
V roce 1960 Creed Taylor založil pod křídly ABC Paramount Records jazzový label Impulse! Records. Změnil tak další vývoj současného jazzu, bezesporu jednoho z nejvýznamnějších hudebních fenoménů dvacátého století a v komerčnějším hávu tzv. smooth jazzu ho zpřístupnil širšímu hudebnímu publiku.
Byl jedním z prvních jazzových producentů, kteří prosazovali využití nejnovější nahrávací techniky. Navrhnul zavedení laminovaného rozevíracího obalu alb. Osobně dohlížel na propagaci nahrávek a zajímal se o jejich distribuci.
Skladatel a pianista Bob James vzpomíná na jeho požadavky takto: „Pamatuji se, že jedním z Creedových základních pravidel bylo, aby jedna strana vinylového alba netrvala déle, než osmnáct minut. Společně s nahrávacím technikem Rudym Van Gelderem tvrdili, že delší nahrávky ztrácejí groove. Analogová technologie při překročení časového limitu ořezávala basy a následně kvalitu záznamu. Rudy garantoval, že při osmnácti minutách udrží dostatečně širokou drážku na gramofonové desce, což zajistí lepší vyznění basové linky. Jsem přesvědčený, že právě skvěle znějící basy na nahrávkách CTI Records napomohly věhlasu Rona Cartera.“
Bethlehem Records (1954-56)
Creed Taylor absolvuje prestižní Duke University a v roce 1954 nastupuje jako hudební producent do Bethlehem Records. Firma stále vydává šelakové desky na rychlost 78 otáček za minutu. V té době se již začíná prosazovat nová technologie, využívající desetipalcové vinylové gramodesky, které umožnily lisovat alba s více skladbami na každé straně.
Přesvědčí majitele Bethlehem a pro firmu vyprodukuje první desetipalcovou gramofonovou nahrávku se zpěvačkou Chris Connor a triem pianisty Ellise Larkinse. Stojí za dalšími třemi alby, které Chris Connor pro Bethlehem nazpívala.
Vedle tria Ellise Larkinse na nich spolupracuje s kvartetem Vinnie Burkea a společným kvintetem Kai Windinga a J.J. Johnsona. V průběhu dalších měsíců Creed nabídne nahrávací smlouvu například kontrabasistům Charliemu Mingusovi, Oscarovi Pettifordovi a flétnistovi Herbiemu Mannovi.
Taylor se ujme i propagace nahrávek. Chodí na rozhovory do rozhlasových hudebních vysílání. Nechává pouštět ukázky z alb a před Birdlandem postaví Chrisiinu dvoumetrovou zvětšenou fotografii, aby upozornil na její album Sings Lullabys Of Birdland.
ABC Paramount (1956-60)
V roce 1956 přichází k ABC Paramount. Spolupracovníky okamžitě překvapil neortodoxním zájmem o hudební byznys a snahou pochopit jeho zákonitosti. Chodil pravidelně do nedalekého obchodu s hudebními nosiči a sledoval, jaké nahrávky si lidé nechávají přehrát a zda si je později i koupí.
První vyprodukovanou nahrávkou u ABC Paramount je album Kenny Dorham And the Jazz Prophets, trumpetisty Kennyho Dorhama. Creed považuje Dorhama za jednoho z nejtalentovanějších hráčů a přirozeného jazzmana, hrajícícho bez zbytečných příkras a manýr.
S trumpetistou Quincym Jonesem připraví jednu z Quincyho nejlepších a obchodně nejúspěšnějších nahrávek This Is How I Feel About Jazz. V pozdějších rozhovorech si Creed pochvaloval, jak šla práce na albu rychle kupředu: „S Quincym jsme byli blízcí přátelé. Oba jsme hráli na trubku, byli jsme stejně staří a zajímali jsme se o stejnou hudbu. Řadu věcí jsme cítili stejně a tak jsme se nemuseli prakticky na ničem domlouvat.“
Pro ABC Paramount Taylor získal další zajímavá jména, jako duo Jackie Cain and Roy Kral nebo trio Lambert, Hendricks & Ross, se kterými nahrál album se skladbami Counta Basieho.
Impulse! Records (1960)
V roce 1959 přichází za vedením ABC Paramount s návrhem na změnu designu obalů jazzových gramodesek. Novinka spočívá v zavedení pevných, laminovaných papírových obálek, které budou, podobně jako knihy, rozevírací. Na grafické podobě obalů se významně podílí fotografové Pete Turner a Arnold Newman.
Jazzové nahrávky tím získávají aureolu jedinečnosti a výjimečnosti. Nové provedení obalu osloví a přitáhne k jazzu další hudební fanoušky. Důraz na pečlivé grafické provedení obálky dlouhohrající desky a reklamní prezentaci přesvědčí i samotné interprety. Uvědomí si, že se stávají důležitými partnery vydavatelství, které má eminentní zájem na úspěchu jejich nahrávek.
Vedení ABC Paramount se změnami souhlasí, ale pod podmínkou, že budou jazzové nahrávky vycházet pod samostatným dceřiným labelem Impulse! Records, aby se tak oddělily od většinové popové produkce mateřské firmy
Creed vyprodukuje během posledních tří měsíců roku 1960 sérii čtyř alb, která vychází na úvod roku 1961 – trombónové duo Winding/Johnson The Great Kai And J.J., Ray Charles s výtečným Genius + Soul = Jazz, Kai Winding a jeho sólové LP The Incredible Kai Winding Trombones a Gil Evans s nahrávkou Out Of The Cool.
Pátým a posledním albem pro Impulse, které vychází v Taylorově produkci, je komplet Blues And The Abstract Truth saxofonisty Olivera Nelsona. Na nahrávkách s Nelsonem spolupracovali saxofonista Eric Dolphy a pianista Bill Evans.
Krátká etapa Creedova profesního života s Impulse Records byla pro vývoj současného jazzu nesmírně důležitá. Vrcholí podpisem nahrávacího kontraktu se saxofonistou Johnem Coltranem. Coltranův kvartet debutuje u labelu s černo-oranžovým logem albem Africa/Brass.
Verve Records (1960-67)
Období, během nějž Creed Taylor pracoval pro Verve Records, je charakteristické sérií nahrávek tenorsaxofonisty Stana Getze a několika dalších interpretů ve stylu jihoamerické Bossa Novy. Zároveň vznikají úspěšná smoothjazzová alba kytaristy Wese Montgomeryho.
Již první Getzovo album Focus (1961) pod Taylorovou produkcí je oceněno cenou Grammy. V dalších letech Creed naváže spolupráci s brazilskými interprety Astrud a Joaem Gilbertovými a pianistou/kytaristou Antôniem Carlosem Jobimem. Astrud nazpívá veleúspěšnou verzi píseň The Girl From Ipanema, na které ji doprovází Stan Getz.
Taylor musí čelit různým nedorozuměním a konfliktům s majitelem značky Normanem Granzem. V roce 1966 raději z firmy odchází.
Má za sebou řadu úspěšných produkčních prací pro Billa Evanse nebo varhaníka Jimmy Smithe. Rok před ukončením spolupráce připraví výtečná alba s Wesem Montgomerym – Goin’ Out Of My Head a především Smokin’ At The Half Note, na kterém hrají bývalí členové rytmiky Milese Davise, pianista Wynton Kelly, basista Paul Chambers a bubeník Jimmy Cobb.
A&M Records (1967-69)
K odchodu z Verve se rozhodl po setkání s Herbem Alpertem a Jerrym Mossem na slavnostním rautu v rámci udílení cen Grammy pro rok 1965. Ti dva právě rozjížděli nový label A&M Records a rádi by na něm vydávali i jazzové nahrávky. Creed má jedinou podmínku, A&M Records mu pomůžou z rozjezdem vlastního nezávislého labelu CTI Records.
S Taylorem přichází pod křídla A&M Records i kytarista Wes Montgomery. Jejich první album v novém působišti pojmenují A Day In The Life a stává se naprostým obchodním hitem.
CTI Records (1970-78)
Dva roky před Taylorovým definitivním odchodem z A&M Records se v obchodech s gramodeskami objeví album Wave brazilské hvězdy bossa novy Antonia Carlose Jobima.
Nahrávka již vychází na CTI Records a Creed tak oficiálně uvádí v život svoji vydavatelskou společnost. Až do roku 1969 jsou LP desky CTI distribuovány prostřednictvím A&M Records.
Pro celou produkci gramodesek CTI Records jsou charakteristické kvalitní obaly s pečlivým designem, využívajícím fotografie Peta Turnera, se kterým Taylor spolupracoval již v počátcích Impulse!.
Na rozdíl od jazzové produkce velkých vydavatelství z počátků sedmdesátých let Creed nešetří na bohaté orchestrální instrumentaci. Najímá talentovaného aranžéra Dona Sebeskyho, který odvádí stejně kvalitní práci, jako Gil Evans pro orchestr Claudea Thornhilla.
V průběhu let se okolo CTI Records vytvořila stálá sestava vynikajících studiových hráčů mezi něž patřili basista Ron Carter, flétnista Hubert Laws, bubeník Bernard „Pretty“ Purdie, klávesista Herbie Hancock, bubeník Billy Cobham a mnozí další. Ron Carter s Hubertem Lawsem u CTI vydávali i vlastní sólové projekty.
Desítky výborných dlouhohrajících titulů
Creed tehdy vyprodukoval desítky výborných dlouhohrajících desek. Za pozornost určitě stojí vynikající White Rabbit kytaristy George Bensona, LP deska She Was Too Good to Me trumpetisty Chet Bakera, ale i album Prelude brazilského pianisty Eumira Deodato.
Vibrafonista Milt Jackson má na kontě titul Sunflower, podobně úspěšné jsou LP desky Concierto kytaristy Jima https://www.cernejpudink.cz/2024/01/05/klavirista-les-mccann-profil/Halla, Pure Desmond altsaxofonisty Paula Desmonda, Red Clay trumpetisty Freddieho Hubbarda, Sugar souljazzového saxofonisty Stanleyho Turrentina, God Bless The Child nahrané kytaristou Kennym Burrellem, One pianisty Boba Jamese a mnoho jiných.
Pro distribuci specializovaných souljazzových nahrávek bubeníka Idrise Muhammada, zpěvačky Esther Phillips, kytaristy Granta Greena, saxofonistů Grovera Washingtona, Jr. a Hanka Crawforda vzniká dceřiný label Kudu Records.
Dalšími pobočnými labely jsou Greenestreet Records, u kterého vychází nahrávky kytaristy Jacka Wilkinse, brazilského trumpetisty Claudia Roditi a pianisty/zpěváka Les McCanna.
Nesmíme opomenout ani krátkodechý Three Brothers Records s jediným dlouhohrajícím vokálním albem zpěváka Lou Christieho a Salvation Records, původně založený se záměrem vydávat gospelové nahrávky.
V roce 1974 se pokusí Creed Taylor rozjet nezávislou distribuční síť. O čtyři roky později musí vyhlásit bankrot CTI Records a ztrácí práva nad podstatnou částí původního katalogu.
Vzkříšení CTI Records
O jedenáct let později, v roce 1989, se Taylor vrátí ke spolupráci se starými spolupracovníky Rudy Van Gelderem a Petem Turnerem.
Společně vzkřísí starou značku CTI Records a na přelomu osmé a deváté dekády zahájí spolupráci s kytaristou Larrym Coryellem (CD Fallen Angel z roku 1993) a řadou dosud ne příliš známých jmen; mezi nimiž jsou Bill O’Connell, Steve Laury, Donald Harrison, Charles Fambrough nebo Jim Beard.
V posledních několika letech Taylor spolupracoval na edici remasterovaných titulů z původního katalogu CTI Records, které se objevily u příležitosti čtyřicátého výročí vzniku labelu.
Ukázky:
Chris Connor with Ellis Larkins Trio – Try a Little Tenderness
– https://youtu.be/kRJa7jbpXj0
Quincy Jones – Walkin‘
– https://youtu.be/VPRFLIgHC98
Gil Evans Orchestra: La Nevada (Opening)
– https://youtu.be/mjQyuualA6Y
Astrud Gilberto & Stan Getz: The Girl From Ipanema
– https://youtu.be/UJkxFhFRFDA
Wes Montgomery: A Day In The Life
– https://youtu.be/sjHiSePn1ts
Eumir Deodato: Prelude to an Afternoon of a Faun
– https://youtu.be/NM-AQgZz7Fg
George Benson: California Dreamin‘
– https://youtu.be/S6tjyDE0Irc?list=PL4F1B01F0A38A2ADE
Grover Washington Jr.: Inner City Blues (Make Me Wanna Holler)
– https://youtu.be/QLncRYHH4qI
Larry Coryell: Angel On Sunset
– https://youtu.be/uYf9H-3CGhQ
