Naposledy aktualizováno: 29.11.2017
Onen seriózní mladík v saku na fotografii s pečlivě učesanou pěšinkou, brýlemi a motýlkem, se jmenuje Rudy Van Gelder (2. 11. 1924 – 25. 8. 2016, narozen jako Rudolph Van Gelder) a je legendárním nahrávacím technikem a zvukařem.
Oční optik vždy pracoval ve vysokém nasazení
Ještě před necelými dvěma lety, když Rudy Van Gelder slavil devadesáté narozeniny, byl stále pracovně aktivní a seděl za studiovým mixpultem. Vedle každodenní práce na nových nahrávkách přistoupil v roce 1999 na obnovení spolupráce s Blue Note Records.
Pro jazzovou vydavatelskou legendu remasteroval vlastní původní analogové záznamy z období vzájemné spolupráce v letech 1953 – 1969. Její zakladatel Alfred Lion o něm řekl: „Rudy je velmi zkušený a inteligentní člověk. Není jako někteří technici, jimž se přezdívá „měřákové nosy“ – jen sledují, kde se na ukazateli pohybuje ručička.“
Zvuková kvalita je o to více fascinující, když vezmeme v úvahu, že se k ní dopracoval experimentováním a samostudiem. Poznávacími znaky Van Gelderových nahrávek jsou neuvěřitelně čistý, vyvážený zvuk a snadno rozpoznatelné jednotlivé nástrojové party. Posluchač má pocit, jako by slyšel hrát svoji oblíbenou jazzovou kapelu jen malý kousek od sebe.
Nahrávací studio si zprvu vybudoval v roce 1947 v domě rodičů. Právě tam vznikaly první záznamy jam sessions s černošskými jazzovými kapelami. Snímky vycházely ještě na deskách s rychlostí otáčení 78.
Rudy je původním povoláním oční optik. Zpočátku se zvukařskému řemeslu věnoval ve volných odpoledních a večerních hodinách. V roce 1959 se profesionalizoval. Ve svém nově vybudovaném studiu v Englewood Cliffs pomohl na svět mnoha důležitým albům jazzové historie.
Dodnes neznámé technické postupy snímání zvuku
Technika nahrávání, strategické rozmístění mikrofonů, a jejich využívání při snímání jednotlivých nástrojů, jsou neustálým předmětem dohadů.
Rudy si svoje tajemství velice pečlivě střeží. Říká se, že do studia vpustí muzikanty až po dokončení všech příprav, Lidé, kteří s ním spolupracovali tvrdí, že záměrně ve studiu rozmisťuje i mikrofony, které pro nahrávání nevyužívá. Činí tak se záměrem, aby nebylo možné převzít jeho postupy při snímání jednotlivých nástrojů.
V dobách první spolupráce s Blue Note Records se nechával najímat i od jejich konkurentů. Pracoval pro Boba Weinstocka z Prestige Records nebo později pro Creeda Taylora u CTI Records.
Oba jmenovaní patřili mezi producenty a vydavatele, kteří ve své době dali umělcům snad největší uměleckou svobodu. Na seznamu labelů, se kterými Van Gelder spolupracoval, jsou samozřejmě i Verve, Impulse!, A&M nebo ABC.
Kde na to bral čas a energii je záhadou!?!
Až budete mít před sebou nějaké jazzové album, podívejte se také do informací ve sleeve-notes, kdo byl zvukovým technikem. Pokud najdete Rudyho jméno, můžete si být jisti, že vás čeká hudební i zvukový zážitek. A nemusí to být vždy nahrávka těch nejznámějších jmen.
A koho ze skvělých jazzmanů Rudy Van Gelder nahrál?
Seznam je hodně obsáhlý a tak jen útržkovitě: Miles Davis, Duke Ellington, John Coltrane, Thelonious Monk, Wes Montgomery, Hubert Laws, Herbie Hancock, Jimmy Smith, George Benson, Thad Jones, Chick Corea, Hank Mobley, Freddie Hubbard, Max Roach, Ray Charles a stovky dalších… Mezi Rudyho osobní favority patří nahrávky s Miles Davisem, Redem Garlandem a Horace Silverem.
Rád má titul Wave (1967, CTI Records) brazilského pianisty a zpěváka Antônia Carlose Jobima, nahraný ve spolupráci s trombonistou Urbie Greeneem.
Druhým je Rain Forest (1966, Verve) dalšího Brazilce a hráče na Hammond Organ Waltera Wanderleyho. Jako svoji nejpovedenější uznává A Love Supreme (1965, Impulse! Records) od fenomenálního saxofonisty Johna Coltranea.
Rudy Van Gelder byl fantastická hudební osobnost. Zůstává v pozadí a je známý jen opravdovým fanouškům (pokud jste dočetli až sem, vítám vás do klubu). Nebyl to frontman nebo nejlepší kytarista na světě, ale poctivý a výkonný profesionál. Dokázal hudebníkům kdykoliv pomoci s jejich zvukovými představami a měl nesmírný vliv na konečný výsledek a zvuk nahrávek.
