Naposledy aktualizováno: 6.12.2018
Slavný texaský flétnista Hubert Laws (10. 10. 1939), bývalý mnohaletý člen newyorských špičkových klasických orchestrů Metropolitan Opera Orchestra a New York Philharmonic Orchestra, patří mezi několik hráčů, kterým se bez větší námahy podařilo promísit klasickou techniku hry na příčnou flétnu s jazzovým cítěním.
Nejlepší jazzový flétnista v anketách Downbeatu
V hlasování čtenářů a kritiků odborného jazzového magazínu Downbeat byl Hubert Laws v letech 2007, 2009 až 2014 opakovaně vyhlášen nejlepším jazzovým flétnistou.
Narodil se do muziku milující rodiny. Společně s rodiči a osmi sourozenci, mezi nimiž jsou saxofonista Ronnie, zpěvačky Eloise, Debra a zpěvák Johnnie, bydlel v houstonské čtvrti Studewood.
S hudebními základy se seznámil poměrně záhy. Přes ulici fungovala menší hospoda, ve které často hrávaly k tanci různé muzikantské party – děti Lawsových se na ně rády dívaly a především je se zájmem poslouchaly.
Jako čtyřletý si již brnká na piano. Hubertovým prvním dechovým nástrojem je poměrně nezvyklý melafon – kříženec trubky, lesního rohu a trombonu. Později si za peníze vydělané roznáškou novin koupí altsaxofon.
Na střední škole nastoupí do školního orchestru. Na repertoáru mají i overturu z Viléma Tela. Mezi hudebníky ale není nikdo, kdo by dokázal zahrát sólo na flétnu. Hubert se part naučí a u příčné flétny již zůstane.
První jazzové krůčky
První krůčky do světa jazzových improvizací udělá v roce 1953 ještě coby středoškolský teenager ve skupině Swingsters. Kapela se později proslaví pod jmény Modern Jazz Sextet, Jazz Crusaders a Crusaders.
Prestižní newyorská hudební škola Juilliard School of Music Hubertovi udělí školné. Mezi spolužáky na Juilliardu se potkává i s budoucím spoluhráčem, pianistou Chickem Coreou.
V roce 1960 se přestěhuje se šesti sty dolary v kapse na východní pobřeží USA. Přes den studuje ve třídě vynikajícícho flétnisty Juliuse Bakera, po večerech hraje v klubech a o víkendech cvičí to, co mu profesor Baker předepsal.
Tvrdé, soustavné práci a neustálému procvičování uvyknul. I v seniorském věku cvičí denně několik hodin. „Moje laskavá žena se mnou často cestuje. Navštěvuje zajímavá místa a také si ráda něco pěkného koupí. Já ale zůstávám na hotelovém pokoji a cvičím,“ potvrdil v jednom z rozhovorů.
Univerzální a vyhledávaný spoluhráč
Při poslechu Hubertových nahrávek fascinuje pestrost a rozmanitost hudebních stylů. Za více jak padesátiletou kariéru hrál s Herbiem Hancockem, Milesem Davisem, Sarah Vaughan, Sergiem Mendesem, Bobem Jamesem, Carly Simon, Georgem Bensonem, Arethou Franklin, Paulem Simonem, Gilem Scott-Heronem, Paulem McCartneym nebo Quincy Jonesem.
První sólové album The Laws of Jazz (1964) mu vychází u labelu Atlantic. Následující rok se na trhu objeví dvojice LP desek Flute By-Laws a Laws‘ Cause, obě opět vydává společnost bratrů Ertegünových.
V šedesátých letech nahrává s významnými jazzovými hudebníky, jako jsou trumpetisté Chet Baker a Clark Terry, tenorsaxofonista Benny Golson, kytarista Jim Hall nebo flétnista/saxofonista James Moody.
Významná součást plánů Creeda Taylora a CTI Records
V sedmé dekádě minulého století vychází řada pozoruhodných sólových titulů u CTI Records, jíž šéfuje producent Creed Taylor.
Dlouhohrající desky Crying Song (1969), Afro Classic (1970) Wild Flower (1972), Morning Star (1972) a koncertní At Carnegie Hall (1973) patří dodnes mezi jeho nejlepší jazzové tituly.
Uměleckým vrcholem jeho etapy u CTI Records je vinylové dvojalbum In The Beginning z roku 1974. Ve studiu Rudyho Van Geldera se tehdy sešla zajímavá sestava – mj. klávesista Bob James, kytarista Gene Bertoncini, basista Ron Carter a bubeník Steve Gadd. Hubertův bratr Ronnie na něm vystřihl parádní tenorsaxofonové sólo v coltraneovském Moment’s Notice.
Pro CTI Records natáčel i klasický repertoár. Z LP desek určitě zaujme Rite of Spring (1971), na níž interpretuje skladby Gabriela Faureho, Claudea Debussyho, Johanna Sebastiana Bacha a Igora Stravinskeho. Doprovází jej klasická smyčcová sekce a několik zkušených jazzmanů – Ron Carter, Bob James, Airto Moreira a Jack DeJohnette.
John Lydon, člen Sex Pistols a zakladatel Public Image Ltd., si ve svých prvních knižních pamětech vzpomíná na tzv. Soul Boys, anglickou podzemní odnož hnutí Mods, subkulturu z okolí Essexu na počátku sedmdesátých let, jejíž členové tancovali na nahrávky stylu hard funk jazz – označení se vžilo pro tehdejší hudební produkci kytaristy George Bensona a právě Huberta Lawse. Soul Boys svým stylem oblékání navíc inspirovali pozdější londýnské punkáče, bloumající v okolí mondenní ulice King’s Road.
Komerčně zneužitý Jazz?
Lawsova alba z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let sklízí pozornost posluchačů, byť nemají příliš příznivé přijetí u odborné kritiky. Ta na nich slyší příliš mnoho popového nánosu. Huberta odsuzuje za snahu komerčně zneužít jazz. Ten si raději vybere sedmiletou hudební dovolenou, během níž nabírá síly.
Na začátku devadesátých let se vrací odpočinutý. Na jeho nových nahrávkách je to znát. Vychází dobře přijatý CD disk Spirituals In Concert (1991, Deutsche Grammophon), na němž doprovází operní zpěvačky Kathleen Battle a Jessye Norman.
O tři roky později vychází výborné jazzové album Storm Then Calm (1994, Music Masters Jazz). Na něj naváže poctou významnému jazzovému pianistovi a úspěšnému popovému zpěvákovi Nat King Coleovi – Hubert Laws Remembers The Unforgettable Nat King Cole (1998, RKO/Unique).
Hubertovou hudební vírou a životním krédem je hrát jazz, rhythm’n’blues, klasiku a další styly tak, aby vylepšil svoji hru a rozvíjel jí aplikováním nových prvků.
Ukázky:
Clare Fischer – „In The Beginning“ feat. Hubert Laws, Ron Carter & Steve Gadd
– https://youtu.be/lOc1__2y–w
Wildfire – Live 1990 Leverkusen
– https://youtu.be/9UgQWd5Rch0
Hubert Laws Quintet – Shades of Light
– https://youtu.be/LzewJFfgjQs
Hubert Laws Quintet – Romeo and Juliet
– https://youtu.be/Ng2cHJKCbgI
Hubert Laws featuring Gregory Porter – Smile
– https://youtu.be/ID6u1q16YTQ
CTI All Star Band – Sophisticated Lady
– https://youtu.be/XFb34HF4xpw
