Naposledy aktualizováno: 28.11.2017
Ve třicátých letech minulého století patřil bluesový zpěvák a pianista Peetie Wheatstraw k největším hvězdám klasického klavírního blues. Za jedenáct let nazpíval a nahrál více jak sto šedesát písní. Narodil se 21. prosince 1902 jako William Bunch v městečku Ripley v Tennessee. Některé prameny zmiňují jako místo narození St. Louis a uvádějí rok 1894.
Peetie se nebál ostře komentovat chudobu a ubohost života
Peetie Wheatstraw má zásadní roli nejen v bluesové historii, ale také v afroamerické městské mytologii. Jeho vychloubačné písničkové texty jsou jedním z významných příspěvků k bluesové poezii a lidovému surrealismu.
Škádlil jimi, a současně přitahoval, pozornost posluchačů. Ve svých blues se nebál ostře komentovat chudobu a ubohost života ve čtvrti červených luceren, jimž byli vystaveni lidé živořící ve východních chudinských čtvrtích St. Louis.
Na repertoáru měl jedno z prvních melancholických vánočních blues Santa Claus Blues, ale také velice smutné příběhy Sorrow Hearted Blues nebo Kidnapper’s Blues.
nebyl bůhvíjaký pianista
Ačkoliv nebyl bůhvíjaký pianista, doprovází se sám na většině raných nahrávek. Po celou kariéru se ale zřídkakdy vymanil z pro něj komfortního střednědobého rytmu.
Jedním z Peetieho inspiračních zdrojů byl pravděpodobně bluesový pianista Leroy Carr – brzy si ale vybudoval vlastní styl. jho hlas a hra jsou vždy snadno rozeznatelné.
Wheatstrawova dochovaná fotografie ho paradoxně zachytila se steel kytarou na koleně. Podle svědectví bluesmana Big Billa Broonzyho byl výtečný kytarista. Bohužel se nezachovala žádná nahrávka, na které by prokazatelně na kytaru hrál.
Ďáblův zeťák a a jiné fiktivní postavičky
Na počátku kariéry na sebe upozornil řadou smyšlených historek, fiktivních postav a příběhů. Nejznámější z nich je Macho známý jako Ďáblův zeťák (The Devil’s Son-In-Law), vždy připravený dychtivým paničkám vyplnit ta nejtajnější ženská přání a jeho alter-ego, karbaník a falešný hráč Nalitej pekelnej šerif (The High Sheriff of Hell).
Z dnešního pohledu Peetie uměl skvěle manipulovat s posluchači. Podobně postupoval na začátku sedmdesátých let dvacátého století například americký písničkář Tom Waits, dnes významná a uznávaná postava zábavního byznysu a miláček hudebních fajnšmekrů.
Waits léta úspěšně zaměstnával novináře a fanoušky různými zkazkami a polopravdivými tvrzeními o svém životě na okraji společnosti, přespávání v zavšivených motelech a toulání se po zaplivaných barech a půlnočních bistrech.
Později Peetie přišel s historkou o faustovské úmluvě mezi ním a ďáblem, podobné té, jež se tradovala o jiném bluesmanovi, Robertu Johnsonovi, díky níž měl coby muzikant dosáhnout úspěchu a bohatství výměnou za zaprodání duše.
jedna z prvních akvizic decca Records
Až do roku 1929 se potuloval po Arkansasu. Ještě v tom samém roce se stěhuje do St. Louis. O rok později přijímá přezdívku Peetie Wheatstraw, vycházející z černošských lidových příběhů a odjíždí do Chicaga. V tamních studiích nazpívá pár blues pro labely ARC, Bluebird a Vocalion.
V roce 1931 podepíše smlouvu s vydavatelstvím Victor. To s vydáním gramodesek v průběhu zuřící hospodářské krize nespěchá a nahrávky vychází až v roce 1934.
Mezitím se Peetie stává jednou z prvních akvizic tehdy čerstvě založeného labelu Decca Records. Ve studiu většinou spolupracuje v duu s některými z výborných kytaristů, jako byli Kokomo Arnold, ‘Papa Charlie’ McCoy, Casey Bill Weldon nebo Charlie Jordan (mimochodem velice schopný talent-scout, pracující pro Decca a Vocalion).
Osudová žádost
Wheatstraw postupně přestává hrát na piano a věnuje se provozu nově otevřeného klubu v St. Louis, jehož druhým podílníkem byl kytarista a zpěvák Big Joe Williams. Na studiové frekvence si najímá různé špičkové pianisty, mezi nimiž byli Lee Brown, Sammy Price a Champion Jack Dupree.
Později s ním nahrávají kytarista a houslista Lonnie Johnson a také výborné jazzové trio ve složení Jonah Jones (trumpeta), Lil Hardin Armstrong (piano) a Sidney ´Big Sid´ Catlett (bicí).
V průběhu listopadové frekvence roku 1941 nazpívá poslední dvě písně Hearse Man Blues a Don’t Send Me Flowers While I’m Living. Zvláště ta druhá, v níž žádá, aby mu nenosili květiny, dokud žije, se ukázala být osudovou.
Na své narozeniny, tři dny před Štědrým dnem roku 1941, se Peetie rozhodne zariskovat. S veselou partičkou kamarádu si jede autem pro další lahve do obchodu s alkoholickými nápoji. Ve snaze být rychlejší šlápne na akcelerační plynový pedál a na železničním přejezdu překříží ve svém autu cestu rozjetému vlaku. Na místě zahyne on i jeho rozjaření kumpáni.
Ukázky:
Old Good Whiskey Blues – https://youtu.be/wlrqOWpfeRY
Long Time Ago Blues – https://youtu.be/cfhPHCaHAKw
You Can’t Stop Me From Drinking – https://youtu.be/hhQWOVaiudc
Police Station Blues https://youtu.be/7RbyxfFxebc
Hearse Man Blues – https://youtu.be/WEhROlShTCU
