Naposledy aktualizováno: 16.7.2018
Britští postpunkoví Public Image Limited (PiL) přišli na třetím řadovém počinu The Flowers Of Romance (1981, Virgin Records) se zcela novou uměleckou koncepcí vycházející z principů Musique concrète. Hlavní roli svěřili perkusím a lidskému hlasu.
Lydon se vydal na zcela novou hudební cestu
Předchozí dvě studiová alba a jeden syrový koncertní záznam Public Image Limited vznikly v klasickém složení rockového tria (kytara-basa-bicí), rozšířeném o syntezátorové party. V roce 1981 bylo okolo PiL ale vše jinak.
Předsevzetí a cíle v podobě zcela nezávislé produkce, nahrávání a sjednávání vystoupení, se kterými v roce 1978 PiL vznikli po Lydonově odchodu od Sex Pistols, braly postupně za své. Kapelu začaly decimovat drogy. Současně jí chyběla definice jasného hudebního směrování a konkrétní umělecký cíl.
O rozčarování z dalšího vývoje kapely a výrazného omezení koncertních aktivit informoval v několika rozhovorech zakládající člen; baskytarista Jah Wobble: „Momentálně není nic v plánu. Po dobu alespoň jednoho roku nebudeme nikde hrát. V úvahu připadá jen nějaká kratičká britská šňůra. Možná zahrajeme na občasných příležitostných kšeftech.“
Wobbleovi došla trpělivost
V červenci 1980 Wobbleovi došla trpělivost a šel si za svým. Skupinu opustil hráč, jenž se významně podílel na revolučním hudebním vyznění debutové dlouhohrající desky First Issue (1978, Virgin) a jedinečném tří EP kompletu Metal Box (1979, Virgin), postpunkovém Seržantu Pepřovi.
Je férové přiznat, že Jah neodešel z kapely s prázdnou. V rámci již zaplacených deseti studiových frekvencí natočil na účet kapely materiál pro své první sólové album The Legend Lives On… Jah Wobble in „Betrayal“ (1980, Virgin). Navíc na něm použil rytmické základy dvou skladeb, se kterými se nějakou dobu počítalo pro Metal Box a nakonec zůstaly ve střižně „pod stolem.“
Jah k tomu říká: „Frekvence již byly zaplacené. Jeden den ve studiu stál kurevských tisíc liber. Nikdo z kapely neměl chuť na čemkoliv dělat. Když jsem ráno přišel do studia, byl jsem tam celý den sám. Ostatním bylo jedno, co se tam děje.“
Pocta kamarádům z The Flowers of Romance
Od poloviny roku 1980 Public Image Limited tvořili zpěvák John Lydon, kytarista Keith Levene a manažerka, filmařka a především kamarádka Jeannette Lee.
Ta se již podílela na nahrávání předchozí studiové desky a sama o svém podílu vyprávěla: „V kapele působím především jako prostředník a zmírňuji dopady mnoha názorových střetů mezi výraznými osobnostmi.“
Jeannettina portrétní fotografie byla použita i na obalu alba The Flowers Of Romance. Čtvrtým, nesmírně důležitým, byť nehrajícím členem se na podzim 1980 stal tehdy dvacetiletý studiový technik a producent Nick Launay. Byl to především on, kdo významně ovlivnil zvukovou koncepci snímků.
Nickův styl studiového sejmutí bicích nástrojů znamenal naprostou novinku. Později byl přizván na nahrávání bicích pro debutové album náhle popově procitnuvšího Phila Collinse z druhdy progrockových hvězd Genesis.
originální hudební koláž
Většinu rytmických partů na albu nahráli Martin Atkins a Keith Levene. Keithe v té době přestala kytara zajímat. Atkinse sice předtím z kapely vyhodili. K PiL se znovu přidal v roli studiového hráče; za pevně stanovenou hodinovou mzdu. „Vyhodili mě ještě před začátkem prací na Flowers,“ vzpomíná Atkins. „Potom mi Keith zavolal a dělal, jako by se nic mezi námi nestalo… zajímalo mě, co mezitím za ty dva týdny nahráli… zjistil jsem, že vůbec NIC!“
Titulní skladba Flowers Of Romance je smutnou vzpomínkou na Johnova kamaráda Sida Viciouse. Před nástupem k Sex Pistols byl Sid členem větší party přátel, jejichž hudebním snahám se od Lydona dostalo pojmenování The Flowers Of Romance.
Dalšími členy byli nejenom pozdější spoluzakladatel The Clash a Public Image Ltd. Keith Levene, ale také španělská bubenice Palmolive a také kytaristka Viv Albertine, které následně postavily výbornou punkovou úderku The Slits.
mixtura bicích, perkusí, violinofonu, nenaladěného banja a dalších nástrojů
Píseň Flowers Of Romance vyšla čtrnáct dní před albem v singlové verzi společně s B-stranou Home Is Where the Heart Is. Lydon ji připravil během dvoutýdenního pobytu ve studiu, ve kterém přespával a kam se uzavřel před okolním světem po propuštění z dublinského vězení.
Byl odsouzen na základě údajného napadení dvou policistů mimo službu. John popsal svoji variantu příběhu slovy: „Při strkanici v pubu se můj obličej rozhodl zaútočit na jejich pěsti…“ Skladba Home Is… se na vinylovou verzi alba nedostala. Byla součástí pozdějších reedic na CD discích.
Public Imige Limited na Flowers vystavěli okolo tradičně ukňouraného, mouřenínského Lydonova pěveckého přednesu působivou zvukovou koláž, ohlodanou až na jakousi pravěkou rytmickou prapodstatu.
Posloužila jim k tomu mixtura bicích, perkusí, violinofonu, nenaladěného banja, kytary, baskytary, saxofonu, pozpátku puštěné zvukové stopy klavírních partů, rytmických smyček a syntezátorů.
Texty s děsivě temnými vizemi
Lydon napsal texty s děsivě temnými vizemi a pokouší se v nich vyrovnat se se světem, ve kterém se vyskytuje příliš mnoho bolesti a tolik nočních můr. Vykreslil západní strach z Islamu (úvodní dialog bicích a hlasu Four Enclosed Walls), snažil se vytěsnit noční běsi od bdění (Under The House). O lidských vztazích a jejich sexuální rovině se rozepsal v Track 8. Podle textu k Banging The Door se zdá, že ve vztazích stále instinktivně upřednostňuje vlastní aroganci.
V závěrečných kompozicích alba Go Back a Francis Massacre se jeho svět pro tentokrát uzavírá. Píseň Go Back je jedinou na LP, na níž Keith Levene nahrál klasický kytarový part. John načrtl život v tehdejší toryovské Británii – s politiky oblíbenými, opakovaně nadužívanými mediálními zkratkami, jež známe tak důvěrně i z naší současnosti. „Zlepšení na domácí frontě,“ píše Lydon. „Připravte si šálek čaje – dobré dny před námi / Neohlížejme se zpět, úspěšná budoucnost je před námi.“
Klaustrofobní zvuk atonálního klavíru, kovových bubnů a zuřivého zpěvu ve Francis Massacre je obžalobou justičního systému. Lydon předkládá nesourodý popis podrobností a příčin, které přivedly Francise Morana k tomu, aby vraždil, za což byla odsouzen irským soudem k smrti a čekal na exekuci v irské věznici Mountjoy,
Lydonovy životní názory představené na LP desce The Flowers Of Romance mají i po více jak třiceti šesti letech co říci. Public Imige Limited natočili významný experimentální a avantgardní počin, kterých v rockové historii najdeme pouze několik.
Ve Virgin Records si tenkrát vyhodnotili, že album nemá žádný komerční potenciál a s jeho vydáním rozhodně nespěchali. Do obchodů šlo po dlouhém váhání 10. dubna 1981. Materiál přitom vznikal v říjnu a listopadu 1980.
Ukázky:
Four Enclosed Walls – https://youtu.be/sD19IaJQSJI
Flowers Of Romance – https://youtu.be/hv-jLbEJuBQ
Banging The Door – https://youtu.be/hMbAgiTN2gM
Go Back – https://youtu.be/CG8W7EVwpD4
Hymie’s Him – https://youtu.be/Fb6rAfeg1Vs
Public Image Ltd.: The Flowers Of Romance (1981, Virgin Records)
Label: Virgin – V 2189, Virgin – V2189
Format: Vinyl, LP, Album
Country: UK
Released: 1981
Genre: Electronic, Rock
Style: Post-Punk, Experimental
Tracklist
A1 Four Enclosed Walls 4:44
A2 Track 8 3:14
A3 Phenagen 2:38
A4 Flowers Of Romance 2:50
A5 Under The House 4:32
B1 Hymie’s Him 3:18
B2 Banging The Door 4:49
B3 Go Back 3:46
B4 Francis Massacre 3:31
Credits
John Lydon – vocals, Stroh violin, saxophone, percussion
Keith Levene – guitar, bass guitar, synthesiser, cello, piano, drums on „Under the House“ and „Go Back“, percussion
Martin Atkins – drums on „Four Enclosed Walls“, „Under the House“, „Banging the Door“ and (uncredited) on „Flowers Of Romance“, synthesizer on „Banging the Door“
Composed By – Lydon, Levene, Atkins (tracks: A1, A5, B2)
Producer – P.I.L.
Producer, Engineer, Mixed By – Nick Launay
