Naposledy aktualizováno: 10.6.2021
Jamajský zpěvák, skladatel a perkusionista Bunny Wailer (10. 4. 1947 – 2. 3. 2021, narozen jako Neville O’Riley Livingston) byl zakládajícím členem The Wailers. Po rozpadu původního tria se věnoval dlouhé sólové kariéře. Vždy zůstal zarytě nezávislý a věrný myšlenkám rastafariánství a jeho kulturnímu odkazu.
poslední ze tří pilířů The Wailing Wailers
V počátcích hudební dráhy byl Bunny Wailer (v hudebním světě je znám také jako Jah B, Bunny O’Riley a Bunny Livingston) nejbližším spolupracovníkem Roberta Nesty „Boba“ Marleyho. Navíc byli nevlastními bratry. Bobova matka Cedella Booker a Bunnyho otec Thaddeus se po letech strávených ve společné domácnosti domluvili a uzavřeli manželství.
Poté, co nás Marley opustil v roce 1981 a Peter „Tosh“ McIntosh byl zavražděn v roce 1987, byl Bunny Livingston posledním přeživším z mýtického ska tria The Wailing Wailers, které spoludefinovalo, proslavilo a zpopularizovalo hudební styl reggae.
I když se občas poddal komerčnějšímu dance hallu nebo syntetické disco hudbě (album Hook Line & Sinker z roku 1982 na Solomonic Records), celá léta pečlivě dohlížel na kulturní odkaz tradičního roots reggae coby starostlivý otec – s patřičnou ohleduplností a nesmírně zodpovědně.
Odešel s vírou v rastafariánství
Na začátku března 2021, ve věku 73 let, navždy odešel i Bunny. V létě 2020 ho postihla mrtvice a od té doby několikrát pobýval v nemocnici. Jako první mu veřejně vzdal hold jamajský premiér Andrew Holness, který jeho smrt označil za “velkou ztrátu pro zemi”. Navzdory své přezdívce „Wailer“ si Livingston málokdy stěžoval a ani na okamžik neztratil víru v rastafariánství.
Natočil také asi dvacet sólových alb, včetně dvou poct Bobu Marleymu. Než coby naříkající Wailer byl mnohem víc známý jako Blackheart Man – Lví muž. Nevyzpytatelný, mlčenlivý rastaman, který se na koncertních pódiích objevoval jen zřídka a nesnášel létání. Okázale dával přednost jamajskému sionu před lákavým voláním sirén světového showbusinessu.
V průběhu hudební kariéry byl pětkrát nominován na cenu Grammy a třikrát ji získal – v roce 1991 za album Time Will Tell: A Tribute to Bob Marley, v 1995 ze Crucial! Roots Classics a naposledy o dva roky později díky Hall of Fame: A Tribute to Bob Marley’s 50th Anniversary.
Jak se dostat z hudební temnoty Trenchtownu na světlo
Bunny Livingston se narodil v jamajském Kingstonu. S Robertem Marleym se spřátelili ve vesnici Nine Mile coby malí kluci, protože matka Boba Marleyho, Cedella Booker, chodila s Bunnyho otcem. Časem se z nich stali bratři z trenchtownských chatrčí, kam se nová rodina přestěhovala po narození jejich sestry Claudette Pearl.
Hudebně vyrůstali na nahrávkách, které přehrávaly pouliční Sound Systems, jak se od nepaměti přezdívá kočujícím jamajským disc jockeyům a jejich mohutným zvukovým aparaturám. Z počátku z nich zněly importované nahrávky jižanského blues a neworleanského rhythm’n’blues. Místní muzikanti však přišli s rychlou odpovědí a začali vydávat vlastní písničky na sedmipalcových singlech.
K muzice jejich původních amerických vzorů, jako byla produkce mistra jump blues saxofonisty Louise Jordana, či rané rock’n’rollové vypalovačky pianisty Fatse Domina, umně doplnili po afrických prarodičích zděděný smysl pro polyrytmus. Nemohli opomenout trinidadské calypso a rovněž další hudební odkaz předků ze Západní Afriky nazývaný mento.
Úplně první Sound System provozoval Duke Reid. Později mu zdatně konkurovali Coxsone Dodd a Prince Buster. Jak sám Bunny přiznal, o muzice se hodně přiučil i díky gramodeskám amerických The Impressions – zprvu doo wopové a později rhythm’n’bluesové kapely kytaristy a zpěváka Curtise Mayfielda. Wailing Wailers milovali jejich píseň I Gotta Keep On Moving. Ostatně ji několikrát v různých verzích vydali na hudebních nosičích.
Rváčci z ghetta, co umí zpívat, ale na kytary se ještě musí učit
Pojďme ale do roku 1963. Tehdy Marley s Livinstonem, a ještě s Peterem Toshem, založili skupinu Teenagers. Krátce na to se k nim připojil výborný zpěvák Junior Braithwaite a dvě zpěvačky Beverley Kelso a Cherry Smith. Během pár měsíců si začali říkat The Wailing Rudeboys a poté The Wailing Wailers. V té době se jich ujal jako hudební mentor a učitel Joe Higgs. Pomohl jim v začátcích s vokálními harmoniemi a učil je hrát na kytary.
Nakonec se rozhodli pro název The Wailers. V roce 1965 vyšlo jejich první singlová kompilace Wailing Wailers vydaná na značce Studio One Records ve vlastnictví producenta Clementa Seymoura „Sira Coxsona“ Dodda. Byly na ní i jejich první hity Rude Boy a Simmer Down. Druhý z nich volal po smíru mezi válčícími pouličními gangy v Kingstonu.
Kmenový trumpetista nahrávacího studia Studio One Johnny Moore, který se podílel na nahrávání Simmer Down, po letech zavzpomínal: „Poprvé jsem se s Bobem a Bunnym setkal, když jsem pracoval se Skatallites na Brentford Road ve Studiu One. Přišli tam s Peterem Toshem a dalšími kluky, se kterými v té době dělali, jako byl Junior Braithwaite. Viděli jsme, že v těch mladíčcích je něco jedinečného, a snažili jsme se jim co nejvíc pomoci rozvíjet jejich talent.“
Moore ještě dodal: „V té době měli ve své hudbě něco, co připomínalo Impressions. Pak se vypracovali a dokázali si vytvořit vlastní zvuk. To je to, co jsme chtěli ve studiu slyšet: hudbu s jamajským feelingem, něco zdejšího populárního, a ne cosi z USA nebo odjinud! I dnes je jejich hudba stále velmi silná. V době, kdy jsme nahrávali, nás bylo u mikrofonu čtyři nebo pět. Kdybychom udělali nějakou skopičinu, museli bychom začít znovu, takže jsme se nesměli dopustit jediné chyby!“
To nejlepší z Wailers teprve přijde!
Krátce po tomto nahrávání Marley opustil zemi a odešel pracovat do Spojených států do továrny ve státě Delaware, zatímco Bunny byl v roce 1967 více než rok vězněn za držení marihuany.
Po Marleyho návratu a Bunnyho propuštění se skupina Wailers zreformovala na trio doplněné doprovodnými muzikanty a svým pojetím reggae řádně přiložila pod kotel a rozdmýchala oheň v jamajských nahrávacích studiích.
Spolupracovali nejenom se Sirem Coxsonem, ale nově i s producenty Lee „Scratch“ Perrym a Leslie Kongem, z nichž posledně jmenovaný byl pranýřován za to, že chtěl připravit album nazvané The Best Of The Wailers. A jaká byla Bunnyho odpověď na jeho návrh? „To nejlepší z Wailers teprve přijde!“
jak představit a zpopularizovat reggae po celém světě
Dalším důležitým momentem v jejich kariéře bylo seznámení s Chrisem Blackwellem z londýnských Island Records. Setkání bylo pro ně klíčové. Poprvé se totiž mohli představit západnímu publiku mj. na americkém turné v roce 1971 a zpopularizovat reggae po celém světě.
„The Wailers byli jamajští Beatles,“ řekl Randall Grass z amerického vydavatelství Shanachie Records, které s Bunny Wailerem intenzivně spolupracovalo na jeho sólové dráze během osmé a deváté dekády minulého století.
V roce 1973 se cesty tří Wailers rozešly, což znamenalo konec jedinečné sestavy tvořené názorově militantním Peterem Toshem a mystikem a humanistou Bunnym Wailerem. Na vině byly názorové rozpory uvnitř kapely, které začaly probublávat již během turné po Británii, na němž hráli coby hlavní hvězdy programu.
O co šlo? Livingstonovi a McIntoshovi se začala zajídat Blackwellova komerční vize pojetí reggae. Cítili, že nové nahrávky postupně ztrácí syrovost a původní zaměření na rastafari víru a sociální témata.
Lev rasta se vydává na vlastní sólovou dráhu
Po návratu na Jamajku se Bunny vzepřel a odmítl odletět na druhou část koncertní šňůry, která byla naplánována do Spojených států amerických. Rozepře naštěstí nepoznamenaly dobré osobní vztahy mezi muzikanty.
Marley mezitím vydal možná své vůbec nejlepší album Natty Dread, na němž doprovodné vokály nazpívaly Judy Mowatt, Marcia Griffiths a Rita Marley – ukryté pod hlavičkou tria I Threes.
Bunny naopak připravil jedno ze svých nejkrásnějších alb Blackheart Man. Do celosvětové distribuce se dostalo díky Island Records – stejnému labelu, u jakého vydával gramodesky i Bob.
Marley a Tosh ostatně nazpíval na Livingstonově první samostatné LP desce v několika písních doprovodné vokály. Novinář Peter Mason v deníku Guardian napsal, že Blackheart Man „je obecně považován za jeden z vrcholů reggae.“ S nahráváním dále vypomohli bratři Aston „Family Man“ a Carlton Barretovi (rytmika Wailers). V pár písních Astona nahradil baskytarista Robbie Shakespeare.
Hluboká víra v rastafari a současně jasný politický manifest
Bunny na sólovém debutu jasně vyjádřil svůj politický manifest a především hluboce nábožensky pojaté vidění světa. Písně jsou velmi symbolické a mají klíčový význam pro celý vývoj žánru.
Ústředním motivem jsou příběhy o bytosti jménem Černovous s temným srdcem a o převtělených lidských duších, které předznamenávají nástup světa do věku Vodnáře, cyklu, do něhož on sám, Lev rasta, vešel 2. března 2021 – v den, kdy opustil náš svět.
Na album se vešla i singlová Battering Down Sentence, kterou přejmenoval na Fighting Against Conviction. Promítl do ní zkušenosti z vězení, kam se dostal za držení jednoho jointa. Byl odsouzen na rok a půl nucených prací. Za katrem se dobrovolně přihlásil na práci na třtinových polích. Byla to opravdu těžká práce. „Ostatní chtěli pracovat někde jinde, ale já jsem si vybral třtinová pole. Když se podíváte na moji kůži – ty malé ostré věci byly všude. Ale mě to bavilo,“ řekl v roce 2017 redaktorům magazínu Reggaeville.
Hudbu na albu podrobněji přiblížil: „Když jsme byli malí, tak jsme často slýchávali vyprávění o muži s temným srdcem. Dospělí nám říkali, že si máme dávat pozor na cizí lidi, kteří k nám mohou přijít a budou nás chtít někam vylákat, nebo že se můžeme ocitnout v neznámé krajině, v roklích nebo kdekoli jinde, kde se dotyčný může náhle zjevit, a pak vám vyrve srdce z těla. Takže podobné zkazky vyvolávaly u všech mladých lidí hrůzu, když uslyšeli jméno Blackheart Man. A tak jsem na základě svých zážitků natočil album.“
Nejryzejší současný folklor moderních černošských městských čtvrtí
Možná, že dva rastameni byli pro Island Records příliš. Bunny Wailer si proto založil vlastní značku Solomonic Records, na níž v roce 1977 vydal další úchvatné album Protest, na němž svým falzetem okouzlil celý svět. Na úspěch navázal takřka vzápětí vydanou LP deskou Struggle.
Jak řekl v červnu 2009 jamajským novinám The Daily Gleaner: „jasně, budu stále vydávat dobrá alba, protože už jsem jich natočil hodně – Liberation (1989, Shanachie), Protest (1977, Solomonic), Struggle (1978, Solomonic), In I Father’s House (1979, Solomonic), Rock’n’Groove (1981, Solomonic). Všechna jsou to opravdu velmi dobrá alba – nesmím zapomenout na Marketplace (1985, Solomonic) – ale Blackheart Man je opravdu výjimečná deska, co se týče ocenění jejího poselství a množství lidí, kteří jej přijali a stali se díky ní lepšími bytostmi v rámci duchovního a kulturního prostředí, které Blackheart Man vyjadřuje.“
hudební duše Bunnyho Wailera jistě najde svou důstojnou reinkarnaci
Vedle nových písní se Bunny rozhodl v průběhu dlouhé kariéry třímat v rukou repertoárovou vlajku původního tria, které reggae dostalo na mapu světa. Zajímavě např. na albu Bunny Wailer Sings the Wailers (1980, Solomonic).
Ostatně vždy prohlašoval, že za nejtěžší okamžiky svojí hudební kariéry považoval dobu, kdy se rozpadli The Wailers – poté, co v roce 1973 vyšly u Islandu jejich zásadní alba Catch A Fire a Burnin‘.
Pro reportéry Reggaeville tu dobu zhodnotil s úsměvem: „Ale přežili jsme, přežili jsme (druhá Grammy), přežili jsme (třetí Grammy). Byl jsem spokojený s tím, jak se věci vyvíjely. Když poslouchám svoje vokály, vidím od té doby až dodneška pokroky ve zpěvu. Zkoušel jsem různé typy práce se svým hlasem, takže všechno je v pořádku.“
Byl to však americký rapper Snoop Doggy Dog, kdo Bunnyho v roce 2012 znovu přivedl na televizní obrazovky během své kamerami zachycené cesty na Jamajku s názvem Reincarnated, v níž se tento bouřlivák amerického rapu vydal vzdát hold starému lvu reggae.
Dozvěděl se přitom mnohé o myšlence reinkarnace stejně jako o svém hudebním dědictví. O pár měsíců později mu Bunny ale neuměl přijít na jméno – ostatně jako Bobově manželce Ritě…
Na ostrově, kde se hudba neustále proměňuje, není nikdo kdo by pochyboval o tom, že hudební duše Bunnyho Wailera najde svoje nové a důstojné převtělení.
Ukázky:
The Wailing Wailers
Simmer Down
– https://youtu.be/7xo-BCAjMiM
Rude Boy
– https://youtu.be/DQaIOZPkoH8
The Wailers
Stir It Up (Live at The Old Grey Whistle, 1973)
– https://youtu.be/rf8GjhXvOjU
Bunny Wailer
Blackheart Man
– https://youtu.be/u6z5qTXrsAM
Fighting Against Conviction
– https://youtu.be/XYPEsP05VJc
Time Will Tell
– https://youtu.be/FbX5sQWJrqw
Help Us Jah
– https://youtu.be/xkkur4jgyn8
Keep On Moving (Live 2015)
– https://youtu.be/4EhNZS6v1Mc
