Naposledy aktualizováno: 24.10.2018
Chicagský jazzový kontrabasista Israel Crosby (19. 1. 1919 – 11. 8. 1962) byl uznávaným, oblíbeným, a ve své době vyhledávaným studiovým a koncertním hráčem. Jako jeden z prvních vnesl do jazzu zcela nový způsob vnímání role kontrabasu a zároveň definoval moderní pojetí hry na něj. Zjednodušeně lze říci, že doslova odložil smyčec a vrhl se do slapového hraní.
vyhledávaný spoluhráč
Israel Crosby hudbě propadl již v pěti letech. Nejdříve se učil hrát na trubku, později si přidal tubu a pozoun. Ve třinácti definitivně zběhl od dechových nástrojů ke kontrabasu. Věkově byl blízký kontrabasistovi Jimmymu Blantonovi, jenž se ještě coby teenager proslavil v big bandu Dukea Ellingtona.
Crosby již v patnácti letech doprovázel řadu významných hudebních hvězd. Zkušenosti sbíral u jednoho z nejlepších mistrů boogie woogie piana Alberta Ammonse.
S druhým velikánem stylu, Meade „Lux“ Lewisem, se setkává na začátku čtyřicátých let dvacátého století v kvartetu Edmond Hall Celeste Quartet klarinetisty Eda Halla.
Lewis v něm hrál na celestu (druh klávesového bicího hudebního nástroje). Čtvrtým členem byl fenomenální kytarista Charlie Christian. Pět skvěle zahraných swingových témátek od Meade Luxe vyšlo na dlouhohrající desce Edmond Hall: Celestial Express (1969, Blue Note).
Zasloužená pocta od Gene Krupy
Ke studiovému nahrávání se poprvé dostal 16. listopadu 1935. S nabídkou za ním přišel klavírista Jesse Stacy. Tři dny po první nahrávací frekvenci jdou se Stacym do studia znovu. Tentokrát jako členové kapely Chicagoans založené bubeníkem Genem Krupou.
Israel se tehdy podílí na čtyřech snímcích. V jednom z témat se Krupa rozhodl vzdát poctu talentovanému mladíkovi s basou.
Nazval jej na jeho počest Blues Of Israel. Crosby v něm představí kontrabas jako plnohodnotný sólový nástroj. Nahrávky později vychází např. na dlouhohrající desce Benny Goodman And The Giants Of Swing With Gene Krupa And Joe Venuti (1958, Prestige).
Bohatá koncertní kariéra v průběhu válečného běsnění
V letech 1936 – 1938 nejdříve spolupracuje s klarinetistou Jimmiem Noonem v jeho Jimmie Noone & The New Orleans Band. Krátké, ale umělecky zajímavé, období zdokumentovalo čtyřCD vydání The Recordings Of Jimmie Noone 1923-1943 (2006, JSP Records).
Poté vyztuží již tak špičkovou sestavu comba slavného kapelníka Fletchera Hendersona. Dalšími členy Hendersonova bandu jsou mj. klarinetista Buster Bailey, bubeník Big Sid Catlett, trumpetista Joe Thomas, kytarista Bob Lessey a tenorsaxofonista Chu Berry. Snímky vychází v reedici na vinylovém kompilačním dvojalbu The Complete Fletcher Henderson 1927-1936 (1976, RCA).
Až do roku 1944, kdy nastoupí dráhu vyhledávaného studiového hráče, postupně prochází seskupeními Three Sharps & A Flat (1939), kapelou mladšího Fletcherova bratra, pianisty Horace Fletchera (1940 – 1941), a přidává se k jednomu z nejvýraznějších a nejvlivnějších pianistů historie Teddymu Wilsonovi (1941 – 1943). Mezi významné jazzové klenoty se zařadily jejich společné nahrávky Warmin‘ Up / Blues In C Sharp Minor vydané v roce 1936 na desetipalcové šelakové gramodesce u Brunswick Records.
V horkém chicagském létě roku 1951 si Israela pozve do studia klasik boogie woogie piana Jimmy Yancey. Ve spolupráci s Yanceyho manželkou Estellou nahrají deset snímků pro Jimmyho vinylové album Pure Blues, jež vydali Atlantic Records v roce 1958 v reedici, namísto původních desetipalcových gramodesek Jimmy And Ma: Yancey Special a Jimmy Yancey Duo: Piano Solos z roku 1951.
Členem tria pianisty Ahmada Jamala
Členem tria pianisty Ahmada Jamala se stává poprvé v letech 1951 – 1955 a podruhé v období 1957 – 1962. Debutová eponymní LP deska The Ahmad Jamal Plays vychází u krátkodechého labelu Parrot v roce 1955. O tři roky později s ním debutují u Argo Records, dceřinky chicagských Chess Records. Ti ho vydají pod titulem Chamber Music Of The New Jazz.
V průběhu let strávených společným vystupováním s Ahmedem připraví materiál pro čtrnáct studiových nebo koncertních dlouhohrajících desek. Většina z nich dosahuje vysoké hudební kvality.
V lednu 1958 Jamal, Crosby a bubeník Vernell Fournier pořídí v lounge chicagském hotelu Pershing vynikající koncertní záznam Ahmad Jamal At The Pershing: But Not For Me (1958, Argo Records).
Myšlenka na vydání živé LP desky zrála v hlavách čtyř mužů – Ahmada Jamala, vlastníka chicagského bluesového labelu Chess Records a zdatného producenta Leonarda Chesse, Sida McCoye z místní rozhlasové stanice WGES a také Millera Browna, majitele hudebního klubu Pershing Lounge, více jak šest let.
Zvukovému inženýrovi Malcolmu Chisholmovi se podařilo zachytit úžasnou atmosféru muzikantské spolupráce členů tria a proměn různých hudebních nálad, odstínů a tónů.
Mezi nejzajímavější snímky rozhodně patří But Not For Me od bratrů Gershwinových a Surrey With The Fringe On Top autorského tandemu Rodgers / Hammerstein.
Israel hraje v průběhu dvouleté přestávky mezi členstvím v Jamalových triích s klarinetistou Bennym Goodmanem a společně koncertně procestují Asii.
Krátce před nečekaným úmrtím na zástavu srdce, způsobenou krevní sraženinou, nastoupí do kvartetu britského jazzového pianisty George Shearinga.
Ukázky:
Gene Krupa And His Chicagoans Chicago, 19.11. 1935
Blues Of Israel – https://youtu.be/nk5jiRWyvQs
Jimmie Noone & The New Orleans Band
Sweet Georgia Brown – https://youtu.be/N6bATBsReHM
Teddy Wilson & His Orchestra
Blues In C Sharp Minor – https://youtu.be/Pegt7etzSJ8
Edmond Hall’s Celeste Quartet: Celestial Express
Celestial Express – https://youtu.be/MsVhwQsh86c
Ahmad Jamal Trio: At The Pershing
– But Not for Me https://youtu.be/d7Sktqhz6GI
– Poinciana https://youtu.be/-zkH-d0IoAU
