Naposledy aktualizováno: 26.12.2017
Bluesová královna New Orleans Marva Wright (20. 3. 1948 – 23. 3. 2010, narozena jako Marva Marai Williams) se do povědomí fanoušků zapíše až v samém závěru osmdesátých let dvacátého století, v éře celosvětového návratu blues a jeho renesance.
hlas zatopeného crescent city
Marva Wright byla milována svými příznivci a přáteli pro bezproblémovou, vstřícnou povahu. Její jasný, výrazný, polnici připomínající a gospelem výrazně ovlivněný hlas oživuje asociace na jiné žánrové legendy – Ettu James nebo Mavis Staples.
Kariéru provázala s osudy populace bažinatého státu Louisiana a historického města New Orleans, s nimiž zůstala i v nejtěžších životních zkouškách. V srpnu 2005 ji potkal stejný osud, jako tisíce dalších obyvatelů Crescent City. Běsnícím hurikánem Katrina vzedmuté vody zatopily a srovnaly se zemí i její dům.
V roce 2007 vydává její poslední CD disk After The Levees Broke (2007, AIM Records), na němž zpívá covery písní od Bruce Hornsbyho, Sama Cookea a Willie Nelsona. Připojí se tak k mnoha podpůrným projektům, jež mají za cíl pomoci s financováním obnovy zničených částí New Orleans a dalších území jižních států USA, postižených rozsáhlou přírodní katastrofou.
gospelové nedělní začátky a setkání s mahalíí jackson
Marva nikdy neuvažovala o kariéře profesionální zpěvačky. Zpívala si doma pro radost a na nedělních shromážděních baptistické církve. Doprovázela ji její maminka – sama výborná pianistka.
V průběhu školní docházky se přátelila s velkou gospelovou hvězdou Mahalie Jackson. Bylo jí okolo devíti let, když ji maminka s Jackson seznámila. O padesát let později Marva zazpívá na koncertě věnovaném Mahaliině památce.
Po střední škole pokračuje ve studiu na vysoké. Skončí ve druhém ročníku a ze školy odejde. Vdá se, nastoupí jako sekretářka do kanceláře ředitele školy Eleanor McMain Secondary School a vychovává své čtyři děti.
Úřednické platy nejsou ani v americkém školství závratně vysoké. Dlouhou dobu zvažovala, jak by mohla přispět do rodinného rozpočtu.
Gospelový veterán Jo “Cool” Davis a její přítel z dětství ji poradil, když váhala, zda by měla zpívat náboženské texty před světským klubovým publikem: „Měla bys jít dál, za hranice gospelu.“
přivýdělek koncertováním v klubech na bourbon street
Ratolesti odrostou a ona konečně sebereodvahu. V necelých čtyřiceti letech začne po večerech vystupovat s kapelou BMWs (Band Of Marva Wright) ve slavných neworleanských hudebních klubech Tipitina’s, Old Absinthe Bar nebo Gospel And Blues v okolí Bourbon Street.
V rozhovoru z roku 2008 se o vztahu k New Orleans, a tamní hudební scéně, vyjádřila: „Bourbon Street mám v srdci. Bez ní bych nedosáhla takového postavení a nepotkala se s tolika lidmi z celého světa.“
V roce 1990 se seznámí s Edem Bradleym z magazínu 60 Minutes. Ed se stává Marviným doživotním příznivcem. Neprodleně ji doporučí organizátorům prestižního New Orleans Jazz and Heritage Festival. BMWs na letní festivalové scéně odehrají dynamické, jako břitva ostré vystoupení a zaujmou přítomné koncertní promotéry.
Před kapelou a jejich zpěvačkou se otevírá profesionální kariéra. Mezi nabídkami je série samostatných vystoupení s účastí na amerických i evropských hudebních festivalech. Časem je hudební pouť zavane do Ruska a také například do Brazílie.
rychle se šířící věhlas bluesové královny crescent city
Na vinylových gramodeskách debutuje v roce 1990 u místního krátkodechého labelu Tipitina’s Records s titulem Heartbreaking Woman.
Marva zaujme nejenom úchvatnou hlasovou exhibicí v Born Under A Bad Sign, ale i vyzrálým přednesem ve Sky Is Crying nebo Since You Came Into My Life.
Basové party nahrával Daryl Johnson, vyhledávaný koncertní a studiový spoluhráč mnoha zajímavých kapel a výtečných muzikantů, jako jsou Neville Brothers, Black Dub, producent a kytarista Daniel Lanois, countryrocková hvězda Emmylou Harris, jazzový bubeník Brian Blade, anglický zpěvák Peter Gabriel nebo rocková legenda Bob Dylan. Debut vydávají v reedici o osm let později Mardi Gras Records.
V roce 1993 vychází na francouzském labelu Sky Ranch Records v pořadí druhé řadové album Born With The Blues (1993). Distributor Virgin Records jej nejdříve uvolní jen pro evropský trh. Do celosvětové prodejní sítě ho nabídne až v roce 1996. O deset let později vychází v reedici u britských Shout! Records. Má jiný obal a skrývá se pod titulem Do Right Woman: The Soul Of New Orleans.
Marva podepíše kontrakt na tři alba Marvalous (1995), My Christmas Song (1996) a kompilaci Blues Queen Of New Orleans (2004) u louisianské značky Mardi Gras Records zastupované Warrenem Hildebrandtem.
Mezitím se ve Švýcarsku lisuje eponymní titul Marva Wright (1994), určený pro evropské obchody s hudebními nosiči, připravený na základě kontraktu s Blueshouse Records.
nedaří se mi nalézt, co hledám – spolupráce s peterem noblem
V polovině devadesátých let uzavírá smlouvu s producentem Peterem Noblem, majitelem australské AIM Records. Spolupráci zahájí albem I Still Haven’t Found What I’m Looking For (1995) s titulní, šlapavou soulovou cover verzí velkého hitu irských U2.
Další zajímavé snímky se solidním bluesovým backgroundem vychází na kompletech Bluesiana Mama z roku 1999 a koncertním Let It Roll (2000).
Na prvním albu v novém tisíciletí Marva (2001) zpívá za doprovodu vokálních hvězd louisianské zydeco a cajun scény Bo Dollise a Terrance Simiena mj. dvě Dylanovy písně Gotta Serve Somebody a Knockin‘ On Heaven’s Door.
Důvody, proč sáhla právě po těchto písních, vysvětlila takto: „Pro mě to jsou gospelové písně. Je to sice jiný a nový přístup, ale stále to je gospel.“ A navázala: „Určitě bych nemohla prohlásit, že je Marva gospelové album. Není to ale ani bluesové, country nebo rhythm’n’bluesové CD. Obsahuje vše z těch čtyř hudebních stylů.“
zdravotními komplikacemi ovlivněný závěr života
Nadějně nastartovanou kariéru potvrdí solidní mix původních i převzatých skladeb, vydaný u francouzských Isabel Records pod názvem Glitter Queen (2002). Kariéra se zadrhne v srpnu 2005 po živelné katastrofě způsobené Katrinou.
Marva se ze zatopeného New Orleans stihne narychlo přestěhovat do Marylandu, kde ji po několika dnech dochází finanční prostředky. Naštěstí se o ní postará tamní hudební komunita a její členové ji pomůžou nasmlouvat dostatek koncertních vystoupení.
Rok po záplavách se Marva vrací do Louisiany. V následujících několika měsících vystupuje každý víkend v salonku neworleanského hotelu Ritz-Carlton. Tamní klientela si stále častěji stěžuje na příliš hlasitý zpěv… a tak se raději vrací do známého klubového prostředí turisty vyhledávané Bourbon Street.
V roce 2007 vydává v úvodu zmíněné, bohužel poslední, studiové album After The Levees Broke (2007, AIM Records). Následující rok vystoupí s nadějným kytaristou Tabem Benoitem na denverském sjezdu Demokratické strany. Společně zahrají Cookeovu A Change Is Gonna Come.
V roce 2009 ji sužují vážné zdravotní problémy. Dvakrát čelí mozkové mrtvici a v březnu 2010 umírá ve věku šedesáti dvou let.
Ukázky:
It’s So Nice – https://youtu.be/gJzZZPBg-Ns
I Still Haven’t Found What I’m Looking For – https://youtu.be/jKw9H1lIEtI
Born With The Blues – https://youtu.be/4jobwBMSDg8
Born Under A Bad Sign & The Sky Is Crying – https://youtu.be/fTlNKTQs9Ls
Heartbreakin‘ Woman (Live) – https://youtu.be/xPy-baTDtZ8
Glitter Queen (Live) – https://youtu.be/CZjGHZMUuYA
A Change Is Gonna Come (Live) – https://youtu.be/Xj4tEjU9I3s
Let The Good Times Roll (Live) – https://youtu.be/-eRaBiHctkE
