Naposledy aktualizováno: 3.2.2022
Dnes zná mimořádně nadaného amerického bopového pianistu Johna Dennise (1930 – 1963) již jen hrstka nadšenců. Přitom si jeho styl, v němž se mísil vliv klasické hudby s jazzem a pojetím klavíristů z hotelových lobby, zaslouží zvláštní pozornosti. Na kontě má bohužel jediný albový výstřel New Piano Expressions (1955) na značce Debut Records a čtyři snímky s trumpetistou Thadem Jonesem.
nesmírně zručný a všestranný pianista
Kde a kdy se John Dennis narodil, jak zemřel a proč už nikdy nic jiného nenahrál, netuší ani renomovaní hudební historici. Máme povědomí o tom, že žil v rodině hluboce věřících křesťanů. Otec i matka byli zásadně proti, aby hrál světskou hudbu.
Johnův blízký přítel vibrafonista Walt Dickerson byl do konce života přesvědčený, že přísná rodinná výchova a nekompromisní lpění na zákazu synova jakéhokoliv uměleckého vývoje a sebezdokonalování, měly zásadní vliv na jeho psychiku a Johna utrápily.
„Znal jsem jednoho geniálního pianistu, jmenoval se John Dennis. Měl téměř dokonalou fotografickou paměť. Byli jsme jako nerozluční bratři a vždycky jsme si vyměňovali noty… Vím o případech lidí, kteří umřeli na zlomené srdce, ačkoli jim fyzicky nic nebylo. Mají zlomené srdce a prostě to vzdají. Přesně to se stalo Johnovi,“ svěřil se Dickerson novinářům.
Několik kusých biografických dat
Pojďme ale zpátky k Dennisovi a několika biografickým údajům z jeho muzikantské kariéry. Ještě předtím ale můžeme zmínit saxofonistu a flétnistu Jimmyho Heathe, který zavzpomínal v rozhovoru z roku 1990, že se Dennisovi přezdívalo mezi muzikanty z města bratrské lásky „tlustý génius.“
Na první klavírní lekce John chodil již ve čtyřech letech. Zhruba do šestnácti hrál výhradně jen na náboženských setkáních. Poté to zkoušel několik let na místních philadelphských štacích.
První stálou práci získal v kapele trumpetisty Charlese Gainese Jr. v klubu Carroll’s. Asi rok jezdil s partičkami okolo tenorsaxofonisty a klarinetisty Happyho Caldwella. John se nakonec rozhodl pro sólovou dráhu a vystupoval sám – s výjimkou léta 1954 v Atlantic City s varhaníkem Wild Billem Davisem a nezapomenutelného týdne s Birdem Parkerem ve philadelphském klubu Blue Note.
Dennisova jediná studiová frekvence
Dennis byl nesmírně zručný a všestranný pianista. Charakteristickými znaky jeho hry je střídmost, elegance, lehkost a zcela přirozený cit pro swing. Interpretačně a pojetím byl daleko vpředu před mnoha jeho současníky.
Dokázal excelovat nejenom v hravých melodiích vycházejících z calypsa, ale také bez problémů improvizoval v lyrických, notně rozkošatělých hudebních tématech.
Šance natočit vlastní LP desku přišla zcela náhodně. Zúčastnil se 10. března 1955 nahrávací frekvence ve studiu Rudyho Van Geldera v newjerseyském Hackensacku. Čekali tam na něj trumpetista Thad Jones a majitelé labelu Debut Records kontrabasista Charles Mingus a bubeník Max Roach.
Pořídili čtyři snímky, které vyšly na desetipalcovém albu Charles Mingus, Thad Jones: Jazz Collaborations, Vol. I (1955). John se na této nahrávce předvedl tak skvěle, že se spolumajitelé Debutu na místě rozhodli tento nový klavírní objev ještě ten samý den nahrát a vydat mu vlastní LP desku New Piano Expressions.
jazzová improvizace v té nejlepší formě
Jedná se o album s velmi širokým stylovým záběrem, které je však v některých důležitých vlastnostech konzistentní, a to v oproštěném, svobodném hudebním projevu, poctivosti a absenci okázalosti a vitalitě.
John Dennis totiž disponuje dokonalou klavírní technikou, hraje zcela volně a bez zábran, ale přitom velmi čitelně. Jednoduché „barové“ melodii Chartreuse dodává barvu a půvab, gershwinovským klavírním běhům jako ve Variegations zase tvůrčí fantazii. Kromě osvěžujícího stylu a brilantní klavírní techniky nám nabízí také průřez svým skladatelským dílem, neboť pět z osmi melodií na této LP desce napsal právě on.
Dennis byl výjimečný ještě v jedné věci. Pouze další dva klavírní mistři – Bud Powell a Duke Ellington – se mohou pochlubit, že je doprovázelo rytmické duo Mingus a Roach.
Navzdory tomu John září v sólovém čísle Variegations. A to jak z hlediska techniky, tak z pohledu nápadů. Dokáže zde předvést několik nádherně lyrických pasáží, vyjevit neobvyklou míru invence a umně střídat nálady s opravdu úžasnou hbitostí a spontánní ladností. Je to ohromující, když si uvědomíme, že se jedná o zcela nenacvičenou, nepřipravenou improvizaci s pouhým nástinem představ v mysli interpreta.
Při jejím vzniku se producenti zcela spolehli na tvůrčí genialitu talentovaného pianisty. Poskytli mu naprostou svobodu a nijak omezený studiový čas. Odměnil se jim fascinujícím a vytříbeným interpretačním představením, jež ilustruje jeho virtuozitu vystavěnou na nebývale velké míře hráčské dovednosti, aniž by se opakoval nebo ztrácel posluchačovu pozornost. Něco takového uměli již jen Art Tatum a Erroll Garner.
Neodmyslitelná role skvělých jazzmenů Minguse a Roache
Kompozici Seven Moons natočilo celé trio. Je svižná a příjemně kontrastuje s Variegations a jako taková je další ukázkou Johnovy univerzálnosti. Mingus zde má krátké, ale líbivé basové sólo a prokazuje tak své nevšední umění přizpůsobit svou hru náladě. K jiným Mingusovým vrcholům na desce patří basová sóla ve skladbách Ensenada a Machajo. Ani Max Roach neplní v Seven Moons a zbývajících nahrávkách roli pouhého rytmického doprovodu – je zkrátka skvělý.
Machajo je směsicí nápadů všech tří muzikantů vyjádřených ve volných partech. V úvodu John představí svou část a pak se k němu přidávají ostatní. Každý z nich rozvíjí svou vlastní spontánní melodickou linku. Každá je přitom v kontrastu a zároveň se prolíná s dalšími dvěma, což vede k velmi provokativním kontrapunktům.
Dennis obdivoval evropský romantický impresionismus
Ostatní Johnovy sólové kusy Odyssey, Chartreuse a Someone To Watch Over Me jsou v ostrém protikladu vůči snímkům s rytmikou. Zatímco první z nich je příkladem jeho lyrického nadání pro blues. Chartreuse je Dennisova melodická, jednoduchoučká svěží balada. Nepostrádá nostalgii a posluchači zpříjemní poslech alba.
Je to nejlepší důkaz pianistovy muzikantské všestrannosti a také jeho obdivu k mistrům evropského romantického impresionismu Claudu Debussymu a Mauricu Ravelovi. Ze sólových záznamů vyvěrá podivuhodně přitažlivá proměnlivost, která vévodí Dennisově jediné sólové LP desce.
Ať už zahraje cokoli, je to zvládnuto s umem, elasticitou a dobrým vkusem. Je zřejmé, že se všichni tři špičkoví muzikanti u nahrávání dobře bavili, a tento pocit je nakažlivý – určitě se přenáší i na posluchače.
Reedice Dennisových nahrávek
Album New Piano Expressions se zatím dočkalo dvou reedicí. Nejprve v roce 1994 v rámci série Debut Rarities Vol. 5. Obsahovalo bonusy v podobě alternativních verzí tří kompozic Seven Moons, All The Things You Are a Cherokee.
Zatím posledním titulem, který vyčerpávajícím způsobem zrekapituloval Dennisovy studiové záznamy, je album The Debut Sessions z roku 2021 na španělské fanouškovské značce Fresh Sound Records. Producent Jordi Pujol na něj přidal všechny čtyři nahrávky s Thadem Jonesem, které původně vyšly na minialbu Jazz Collaborations, Vol.1.
Ukázky:
Variegations
– https://youtu.be/rvB2bJZE_Pk
Chartreuse
– https://youtu.be/IbBYe4LVjg0
Odyssey
– https://youtu.be/qr2b57m66Ko
Machajo
– https://youtu.be/WQKMAfg2xLc
Seven Moons
– https://youtu.be/vvGUDP-SEMo
John Dennis: New Piano Expressions
Label: Debut Records – DEB-121
Format: Vinyl, LP, Album, Mono
Country: US
Released: 1955
Genre: Jazz
Tracklist
A1 Ensenada (John Dennis) 5:22
A2 Odyssey (John Dennis) 4:15
A3 Machajo (Dennis-Mingus-Roach) 4:01
A4 Chartreuse (John Dennis) 3:52
B1 Cherokee (Ray Noble) 4:14
B2 Variegations (John Dennis) 6:30
B3 Seven Moons (John Dennis) 3:59
B4 Someone to Watch Over Me (G. & I. Gershwin) 3:40
Credits
John Dennis – piano (unaccompanied on #2,4,6,8)
Charles Mingus – bass (#1,3,5,7)
Max Roach – drums (#1,3,5,7).
Recorded in Hackensack, New Jersey, March 10, 1955
