Elektra Records, jeden z prvních přístavů alternativní hudby

Naposledy aktualizováno: 14.4.2019

U založení významného amerického hudebního labelu Elektra Records stál teprve devatenáctiletý student marylandské univerzity St. John’s College v Annapolisu, Jac Holzman (15. 9. 1931).

V názvu firmy použij na prvním místě písmeno ze začátku abecedy

S rozjezdem byznysu pomohl Jacův otec. Podepsal za svého nezletilého syna první nahrávací smlouvy. Od strýce se Jacovi dostalo další velice cenné rady: „V názvu firmy použij na prvním místě písmeno ze začátku abecedy. Tvoje šance na včasné proplacení faktur se tak podstatně zvýší.“

V padesátých letech 20. století se začaly prosazovat nové technologie. Vysílání spustily první radiové stanice v pásmu velmi krátkých vln. Do obchodní sítě přichází série kvalitních kotoučových magnetofonových přístrojů a gramofonový průmysl se přeorientuje ze šelakových desek s rychlostí 78, na vinylové dlouhohrající desky s rychlostí 33 a 1/3. Novinky byly výzvou všem, kteří zvažovali svoje zapojení do hudebního průmyslu a chtěli na něm vydělat.

Jac měl necelé čtyři roky zpoždění oproti konkurenci. S podobným nápadem, založit si vlastní hudební společnost, přišel v roce 1947 Ahmet Ertegun, rovněž student St. John’s College. Tehdy vznikly Atlantic Records.

Nesnadné začátky s folkovými a folklorními nahrávkami

Počátky Elektra Records byly krušné. Dlouhou dobu u ní vycházely především folkové a folklorní tituly, mapující hudbu a písně z celého světa, bohužel s minimem komerčního potencionálu.

Obchodní úspěch se poprvé dostavil s nahrávkami židovského folklóru od Theodore Bikela. Na počátku šedesátých let ještě vychází úspěšná třináctialbová kolekce Authentic Sound Effects s nejrůznějšími zvukovými nahrávkami a efekty.

Finančně stabilizovaná Elektra Records zažívá v letech 1963 – 1973 tučná léta. V roce 1964 Holzman využije nastalou prosperitu a založí pobočný label Nonesuch Records.

Zprvu je určený pro vydávání levných LP desek s licenčními evropskými nahrávkami klasické hudby. V dalších desetiletích se Nonesuch etablují mezi významné vydavatelské firmy, ale o tom někdy jindy.

Podívejme se, jak to vypadá na rockové scéně

V polovině šesté dekády již má firma s výrazným E ve znaku pevné postavení na folkovém kolotoči. Nahrávají pro ni hvězdy amerického folkového hnutí – zpěváci Judy Collins a Phil Ochs, trio Koerner, Ray & Glover, divoch Fred Neil, plodný skladatel Tom Rush , Tim Buckley, The Incredible String Band, Tom Paxton a řada dalších.

Na konci roku 1965 se Jac Holzman rozhodne k radikální změně a do své hudební stáje začne zařazovat i rockové kapely.

Jako první nabídne smlouvu skupině Love pod vedením Arthura Lee. Ti se Jacovi za  důvěru odmění prvními hitparádovými úspěchy. Třetí studiové album Love vychází v listopadu 1967 pod názvem Forever Changes a i dnes patří mezi rockové klasiky.

Mezitím Elektra podepisuje bluesmany z Paul Butterfield Blues Bandu a především The Doors, v čele  s nezvladatelným efébkem Jimem Morrisonem. Díky singlu Light My Fire, vydaném v dubnu 1967, mají Elektra Records na tři týdny svoji první jedničku v hitparádě časopisu Billboard.

V té době má Holzmanova společnost pouhých čtrnáct zaměstnanců. Mezi významné Jacovi spolupracovníky patří producent Paul Rothchild, zvukař/producent Bruce Botnick a šéf A&R Danny Fields.

V dalších letech se Elektře upisují např. Bread, MC5 a Carly Simon. Holzman se odvážně pouští do hájemství zcela nových a zvukově radikálních skupin.

Angažováním MC5 se lidé z Elektry napojují na The Stooges, partu okolo zpěváka s drogovými výstřelky Iggyho Popa. Zároveň nabídnou nahrávací smlouvu i avantgardním The Holy Modal Rounders. Paradoxem je, že samotní MC5 vydají u Holzmanů pouze slavný albový debut Kick Out The Jams z roku 1969 a poté si jdou jinam.

Konec Holzmanovy éry

Holzmanova etapa v čele firmy končí v roce 1970. Prodá Elektra Records koncernu Warner Communications a v roce 1973 definitivně opouští její kanceláře.

Jac přesto ještě stihne podpořit vydání důležitého dvojalba s kompilací garage rockových kapel, pod názvem Nuggets: Original Artyfacts From The First Psychedelic Era 1965-1968. Jejím sestavením pověřil kytaristu Lenny Kaye, později proslaveného v roli side-mana punkové básnířky a zpěvačky Patti Smith.

V dalších čtyřech desetiletích jsou aktivity spojené s Elektra Records řízeny manažery najatými vlastníky velkého konglomerátu, vytvořeného spojením Warner-Electra-Atlantic.

Obchodní fůze a manažerské tanečky nejsou pro hudební fandy až tak důležité. Podstatné je, že se k rodině titulů z katalogu původní Holzmanovy Elektry postupně zařazují další zajímavé gramofonové desky.

Lhostejno, zda od hvězd, jako jsou namátkou Björk, Tracy Chapman, Stereolab, The Cars, Metallica, Luna, Anita Baker, Pixies s The Breeders nebo od méně známých hudebních jmen, z nichž mnohé se zdají být dnes již zapomenuté.

Jac Holzman patří po zásluze mezi klíčové historické postavy hudebního průmyslu. Nabídl nahrávací smlouvu mnoha skupinám a tvůrcům, kteří proměnili vnímání rockové hudby jako okrajového žánru. V mnoha případech jim opakovaně projevil svou důvěru, byť jejich tvorba nebyla z počátku vždy komerčně úspěšná.

On sám v dalších letech pracoval jako špičkový manažer na řadě projektů ze světa audio a video systémů – řídil týmy okolo kabelových televizí (QUBE), videoher (Atari), CD disků (Pioneer) a stabilizačního systému kamer Steadicam (Cinema Product Corporation).

Ukázky:

Theodore Bikel – Machateyneste Mayne – https://youtu.be/GbugnTgcD1I
Judy Collins – Amazing Grace – https://youtu.be/AtteRD5bBNQ
Love – Alone Again – https://youtu.be/cNcXFy8QTC4
MC5 – Kick Out The Jams – Detroit 1969 – https://youtu.be/Zkq-4rR4dOo
The Stooges – Death Trip – https://youtu.be/cgPEk6ZWeW0
The Blues Magoos – Tobacco Road (vydáno v rámci kompilačního dvojalba Nuggets) – https://youtu.be/5vaA4KnsBEo