Naposledy aktualizováno: 16.10.2018
Nina Simone (21. 2. 1933 – 21. 4. 2003) patří mezi absolutní pěvecké hvězdy moderní hudby druhé poloviny 20. století. Můžeme ji směle přirovnat k jiným legendám, jako byly Billie Holiday nebo Bessie Smith. Pestrému písňovému repertoáru, složenému rovným dílem z jazzových a gospelových skladeb, stejně jako z folkových či bluesových standardů, vévodí její temně zastřený hlas.
sny o koncertní kariéře
Eunice Kathleen Waymon, jak zní její pravé jméno, od dětství prahla po kariéře koncertní umělkyně. Hudební talent se u ní projevil již v necelých třech letech, když začala hrát na kostelní varhany.
Jejím vysněným nástrojem ale byl klavír. Zpočátku se zdálo, že Eunice díky studiu na vyhlášené newyorské hudební konzervatoři Juilliard School of Music své ambice naplní. Finančně náročné studium musela bohužel přerušit.
Zkusí pokračovat na Curtis Institute of Music ve Philadelphii, ale tam ji odmítnou; nejspíše na základě rasového klíče. Waymon je neúspěchem nesmírně zklamaná a zcela ztratí další motivaci ke studiu.
atmosféra modrých světel a smutných vzpomínek
Z obav, aby se její maminka nedozvěděla, kde zpívá a hraje na piano, přijímá umělecké jméno Nina Simone. Vystupuje po barech a nejrůznějších zaplivaných pajzlech.
Navzdory příšernému prostředí jsou její vystoupení vnímána jako klavírní recitály. Záhy si získají pověst hudební události, během níž „Nina vnáší na pódium atmosféru modrých světel a smutných vzpomínek,“ jak napsal jeden hudební kritik.
První nahrávací smlouvu jí nabídnou Bethlehem Records. Na debutovém album Little Girl Blue (spotify link) z roku 1958 má i první TOP 20 hit I Loves You, Porgy. Pro značku nahraje dohromady čtrnáct písní, které zrekapitulovala kolekce Mood Indigo: The Complete Bethlehem Singles (2018, Bethlehem Records).
V letech 1959 – 1964 patří do stáje Colpix Records. Poté přechází k labelu Philips a nejlepší éru zažívá u RCA Victor v letech 1967 – 1974. V tomto období pořídí svoje klasické písně Don’t Let Me Be Misunderstood (později proslavené anglickými The Animals), Sinnerman, Feeling Good a I Put A Spell On You.
V dalších letech je Simonina kariéra smýkána a ovlivňována jejím megalomanstvím, projevy duševní choroby a celkově podivného chování, což bylo později přičítáno její nastupující schizofrenii.
jsi mladá, talentovaná a černá
Na počátku šedesátých let 20. století se Nina stává součástí boje za občanská práva Afroameričanů. Mezi její přátele patří například básník Langston Hughes, esejista James Baldwin nebo spisovatelka Lorraine Hansberry, která Ninu inspirovala k napsání písně To Be Young, Gifted And Black.
Báseň svého přítele Langstona Hughese The Backlash Blues z roku 1966 zhudebnila ve stejnojmenné písni, která se poprvé objevila na jejím albu Nina Simone Sings The Blues (spotify link) z roku 1967. „Jednou mi řekl. Nino, pokračuj v práci, dokud ti neotevřou dveře!“
Pod dojmem pumového atentátu z roku 1963 v baptistickém kostele v Birminghamu, při němž mj. zahyne právník a aktivista na poli občanských svobod Medgar Evers a několik malých černošských dětí, Simone složí slavnou Mississippi Goddam.
Její politická angažovanost vrcholí na přelomu šesté a sedmé dekády minulého století. Tehdy nahrála například píseň Four Women a již dříve zmíněnou To Be Young, Gifted And Black.
Opuštění USA a osobní frustrace z hledání nového domova
V roce 1973 Nina Simone opouští Spojené státy americké. Nejdříve žije na Barbadosu, poté v africké Libérii a nakonec se přesouvá do Francie, kde frustrovaná umírá v roce 2003 po záchvatu mrtvice.
Vraťme se ale na začátek roku 1978. Tehdy jí Creed Taylor, majitel labelu CTI Records, vyprodukuje jednu z jejích zásadních dlouhohrajících kolekcí celé kariéry. Materiál pro album Baltimore (1978, CTI Records, spotify link) vznikal v bruselském studiu.
Pocit osamění a vykořenění se promítl i do LP desky Fodder On My Wings (spotify link) z roku 1982 u francouzské značky Carrere Records. Přesto jde o poměrně zajímavý historický dokument. Napsala si většinu písní a textů. Sama si je i zaranžovala a nahrála s vlastní kapelou. Tato role ji evidentně těšila. Mezi písněmi jsou její osobní vzpomínky na otce nebo karibské ostrovy Trinidad a Tobago, které navštívila. Bohužel převládají spíše niternější témata nastupujícího psychického trápení.
epizoda s účastí na bratislavské Lyře 1981
V roce 1981 bylo domluveno její vystoupení v Československu na tehdejším festivalu Bratislavská lyra. Okolo koncertu dodnes panuje mnoho dohadů a nepřesných informací.
Faktem je, že Nina přistála na pražské Ruzyni o den později, než bylo domluveno a jak měla předběžně zajištěné letenky. Praxe totiž byla taková, že zahraniční hvězdy přijely do Bratislavy den před svým vystoupením a odjížděly následující den po koncertu. S sebou měla přepravní bednu, v níž ležel její německý ovčák. Působila poměrně zmateným dojmem a pořadatelé nabyli dojmu, že je pod vlivem drog.
Pragokoncert ji z Prahy do Bratislavy dopravil v aerotaxi, když před tím museli nechat z letadla vymontovat sedačku, aby bylo místo pro bednu se psem. Na sobě měla kožich, náhrdelník z perel a těsně přiléhající trikot černé barvy, Což mohlo z dálky působit dojmem, že je pod kožichem nahá. K vystoupení nakonec nedošlo a Nina z Bratislavy odlétla zpět do Francie.
tvůrkyně hudby hnutí za občanská práva
Nina Simone po sobě zanechala rozsáhlé hudební dědictví odrážející afroamerická traumata. Nově se definovala jako tvůrkyně „hudby hnutí za občanská práva“ s písněmi jako Mississippi Goddam z roku 1964 o rasově motivovaných vraždách a Backlash Blues s přímočarým obviněním: „Zvyšujete mi daně, zmrazujete mi platy a posíláte mého syna do Vietnamu.“
„Nahrála jsem a vydala třicet devět gramofonových alb. Více jak sedmdesát dalších jsou pirátská vydání, z nichž jsem nikdy neměla ani cent,“ zhodnotila svoje působení v hudebním průmyslu.
