Naposledy aktualizováno: 16.4.2018
Některé muzikantské osudy jsou nepochopitelně záhadné. Zkušený soulbluesový kytarista, zpěvák, skladatel a producent Gary B.B. Coleman (1. 1. 1947 – 14. 2. 1994) je dalším výborným hudebníkem se zkušenostmi na texaském klubovém okruhu, který je ve dvacátém prvním století odsouzený k zapomnění.
V zajetí tří králů blues
Vyrůstal v zapadlém městečku Paris na severovýchodním okraji Texasu a odmalička jej obklopovalo blues. U nich doma hrála bez přestání hudba. Z vysílání krátkovlnných rozhlasových stanic si oblíbil především vlivného kytaristu T-Bone Walkera a také vynikajícího bluesmana Slima Harpa.
Ovlivnili jej samozřejmě i všichni tři bluesoví králové, nosící příjmení King. S Freddiem se znal osobně. Od B.B.ho nepřevzal jenom přezdívku, ale i cit pro to, jak zahrát zpěvné sólo. Jeho kytarová hra nejvíce připomíná Alberta; letitou akvizici memphiských Stax Records.
Když bylo Garymu teprve patnáct, nastoupil k Freddiemu do kapely coby doprovodný kytarista. Později se přidává k texaské bluesové legendě Lightnin‘ Hopkinsovi. Když čas nazrál, osamostatní se, sestaví si vlastní skupinu, se kterou více jak dvě desítky let poctivě objíždí koncertní štace po okolních okresech.
V devětatřiceti na startu sólové kariéry
Na Severovýchodě Texasu byl známý nejenom jako zdatný klubový hráč, ale především coby úspěšný koncertní promotér. Dojednával a organizoval vystoupení různých bluesových hvězd na hudební scéně, rozprostřené v trojúhelníku mezi Texasem a sousedními dvěma státy Oklahoma a Colorado.
Odborná kritika si velice schopného multiinstrumentalisty (hrál výtečně na kytaru, basu a klávesy) poprvé všimla až v roce 1985. Tehdy vydal premiérový sólový singl One Eyed Woman a o rok později navázal dlouhohrajícím albem Nothin‘ But The Blues na své nezávislé značce Mr. B’s Records.
V roce 1987 uzavře produkční a A&R smlouvu s nesmírně zajímavým a ambiciózním hudebním labelem Ichiban Records, původně z Atlanty v Georgii, pro který za sedm let vyprodukoval více jak třicet dlouhohrajících desek.
Mezi jeho klienty nebyli pouze legendární kapela Blues Band, slepý rhythm’n’bluesový zpěvák Clarence Carter, bluesmani Buster Benton, Chick Willis a Blues Boy Willie, ale i některé méně známé muzikantské tváře. Například, soulový kytarista Travis „Moonchild“ Haddix nebo gospelový a soulový zpěvák Vernon Garrett. Zároveň průběžně skládá nové písně a věnuje se vyhledávání nových talentů.
Šest sólových, Zvukově moderně střižených, soulbluesových LP desek
Součástí dohody o spolupráci s Ichiban Records byla individuální umělecká smlouva a reedice Colemanova debutu. Album, složené z pěti coverů (dvou od varhaníka Billa Doggetta, jednoho tradicionálu a po jednom čísle od Freddieho Kinga a Willieho Dixona) plus tří Garyho vlastních skladeb, se umístilo na solidním sedmdesátém čtvrtém místě rhythm’n’bluesového albového žebříčku Billboardu.
Během následujících pěti let vyráží na pravidelná koncertní turné po menších klubech a vysokoškolských kolejích. Zároveň připraví k vydání šest sólových alb svěžího, moderně znějícího soul blues, na nichž jsou obvykle ve vyváženém poměru zařazeny předělávky hitů slavných bluesových jmen a Colemanovy originály.
Již na druhém počinu If You Can Beat Me Rockin‘ (1988) překvapil špičkovou verzí harrisonovské Cloud Nine a zazářil kytarovým sólem v If The Washing Don’t Get You (The Rinsing Sure Will) původně od Alberta Kinga.
Nahrávky na třetí sólové desce One Night Stand (1989) jen potvrdily, jaké muzikantské nadání v B.B. Colemanovi dřímalo. Předvádí svůj talent především v pomalejších bluesových číslech, jako je I’ll Take Care Of You, známém z podání Bobbyho „Blue“ Blanda nebo v jeho vlastní I Fell In Love On A One Night Stand.
O zlatokopách lze zpívat S vtipem a šarmem
Stoupající uměleckou úroveň potvrdily oba následující tituly. Na Dancin‘ My Blues Away (1990) je snad nejvíce patrný Albertovský vliv. Zatímco na o rok mladším Romance Without Finance Is A Nuisance (1991), Colemanově nejlepším počinu, se projeví všechny jeho silné hráčské a skladatelské stránky (napsal si všechny písně).
Gary měl vynikající smysl pro humor a dokázal si udržet nadhled při líčení vztahů mezi mužem a ženou. Vždyť, pro některé dnešní „zlatokopky“ je milostný románek bez peněz chápán jako jistá forma obtěžování.
Pobaví nejenom popisem své milé v úvodní She Ain’t Ugly (She Just Don’t Look Like Nobody Else), ale také veršem „přeci mi nekoupíš hotdoga, já myslela, že jdeme na večeři!“ v titulní Romance Without Finance Is A Nuisance. Ve Food Stamp Annie odvypráví příběh podvodnice, která pod různými jmény vyláká od důvěřivých mužských několik bankovních šeků.
Nebe se ustrnulo
Za B B. Colemanova života ještě vychází album Too Much Weekend (1992). Začíná se sice autorsky a interpretačně opakovat a tak zkusí sázku na jistotu. Nejenom zaručeným koncertním tahákem The Sky Is Crying z autorské dílny Elmorea Jamese, ale i bluesovým standardem Crosscut Saw původně natočeném již v roce 1941 mississippským bluesmanem Tommym McClennanem.
Po Garyho náhlém a nečekaném odchodu z našeho světa v únoru 1994 vychází u labelu Icehouse Records rekapitulace Cocaine Annie. Obsahuje souhrn posledních Colemanových studiových nahrávek, na kterých pracoval od roku 1993. Mateřská Ichiban Records připraví k vydání dvě Garyho kompilace Retrospectives (1998) a American Roots: Blues (2002).
Ukázky:
Stealing Your Love Tonight
– https://youtu.be/2IW5nQSuYPY
I Fell In Love On A One Night Stand
– https://youtu.be/DJHgNF1B9kg
Blues At Sunrise
– https://youtu.be/me8rSXsmB2M
It Just Ain’t Right
– https://youtu.be/oVf4zjdRRTY
The Sky Is Crying
– https://youtu.be/71Gt46aX9Z4
Something About You
– https://youtu.be/PsjruoUkBjw