Naposledy aktualizováno: 4.7.2018
Několik měsíců po dokončení prací na Milesově LP desce Sketches Of Spain (1960, Columbia Records) se výborný jazzový aranžér a producent Gil Evans dostane do studia se svým Gil Evans Orchestra, aby natočil jedno z jeho nejlepších post bopových alb Out Of The Cool (1961, Impulse! Records).
Období hledání a experimentování
Nahrávky vznikaly v průběhu čtyř studiových frekvencí ve slavném Van Gelderově studiu v Englewood Cliffs. S výjimkou bubeníka Elvina Jonese zachycují sestavu Evansova orchestru, s níž šest týdnů na konci roku 1960 vystupoval v newyorské Jazz Gallery.
Bylo to období Gilova hledání a experimentování, ve kterém se pokoušel nově vyjádřit své hudební vize a představy, vyvěrající z touhy po dosažení rovnováhy mezi hraním bez přípravy a napsanými postupy a aranžemi.
Dlouhodobá spolupráce s trumpetistou Milesem Davisem na albech Miles Ahead (1957, Columbia Records), Porgy And Bess (1958, Columbia Records) a Sketches Of Spain (1960, Columbia Records) ho přivedla ke zcela revolučnímu nazírání na práci s barvou zvuku a tzv. tónových řadách. Ty následně oba využili v modálních improvizovaných částech vlastních kompozic.
důvěra v instrumentální dovednosti a zejména schopnosti jeho sólistů improvizovat
Základem Evansova tvůrčího pojetí vždy byla důvěra v instrumentální dovednosti a zejména schopnosti jeho sólistů improvizovat. Řada nápadů a zajímavých postupů tak vznikala až bezprostředně v průběhu nahrávání. Svým přístupem se vymykal tehdejší obvyklé aranžérské praxi, kdy jeho kolegové často trvali na tom, aby kapela hrála přesně rozepsané nástrojové party.
Gil přicházel na studiové frekvence pro Out Of The Cool pouze s náčrty dvou vlastních skladeb La Nevada a Sunken Treasure. V hlavě nosil i základní obrysy aranžmá tří převzatých kompozic Where Flamingos Fly, Bilbao Song a Stratusphunk.
Bez pečlivého výběru muzikantů by nedosáhnul takových výsledků. Vedle Evansova piana a Jonesových bicích tvořily rytmický základ kontrabas, jenž obsluhoval Ron Carter a perkašny Charlieho Persipa.
Nad nimi hraje své „laufy“ a sóla kytarista Ray Crawford a září fantastická dechová sekce ve složení Ray Beckinstein, Budd Johnson, Eddie Caine (saxofony), Jimmy Knepper, Keg Johnson, Tony Studd (pozouny), Johnny Coles, Phil Sunkel (trubky), Bill Barber (tuba) a Bob Tricarico na flétnu, fagot a flétna piccolo.
hlavním hudebním výrazovým prostředkem budiž spontaneita
Převážnou část úvodní patnáctiminutové La Nevada (španělsky padá sníh) tvoří improvizované party jednotlivých nástrojů, jejichž jedinou oporu zajišťují rytmické postupy běžně využívané v latinsko-americké taneční hudbě.
Pomalá Where Flamingos Fly od Gilova blízkého přítele, pianisty Johna Bensona Brookse, stojí na zasněném trombonovém sóle Jimmyho Kneppera a harmonické struktuře, kterou v improvizované části vytváří tamburíny.
Píseň Bilbao Song napsali Kurt Weill a Bertold Brech pro muzikálovou komedii Happy End poprvé uvedenou v roce 1929 na scéně berlínského Theater am Schiffbauerdamm. Evans obzvlášnil její aranžmá zařazením nezvyklého perkusivního nástroje, na který se hraje paličkami, na jejichž konci jsou malé gumové kuličky. Výsledný zvuk připomíná tóny kontrabasu, na jehož struny hráč udeří dřívky v horní části hmatníku.
Kombinaci dvanáctitaktového blues a středověkého lydického církevního chromatického modusu, jehož propagací a využitím v jazzu se zabýval americký pianista a hudební teoretik George Russell, přináší přepracování Russellovy slavné skladby Stratusphunk.
Basová linka se od úvodu postupně přelévá mezi basovým trombonistou Tonym Studdem a kontrabasistou Ronem Carterem. Ve snímku zazní i velice pěkné Crawfordovo kytarové sólo, na nějž naváže skvělými chorusy trumpetista John Coles.
John se ostatně zaskví ještě jednou v nádherné Gilově závěrečné Sunken Treasure. Improvizované sólo vystavěl na podkladě triadových chorusů tuby a pozounů, podpořených jemňoučkými a nenápadnými rytmickými party perkusí a maracas.
Abum Out Of The Cool jednoznačně potvrdilo Evansovo plnohodnotné členství v úzké skupině výjimečných a nesmírně talentovaných aranžerů a skladatelů, kteří coby svůj hlavní hudební výrazový prostředek vyznávají spontaneitu.
Produkci měl na starosti Creed Taylor. Album vybral do série prvních čtyř dlouhohrajících titulů, kterými v jeden únorový den roku 1961 debutoval jeho nově vybudovaný jazzový label Impulse! Records.
Ukázky:
La Nevada
– https://youtu.be/_kMOnDPCuXs
Where Flamingos Fly
– https://youtu.be/TZW20dhYfnE
Bilbao Song
– https://youtu.be/6aQY7sJTnz4
Stratusphunk
– https://youtu.be/20oODGXyA4o
Sunken Treasure
– https://youtu.be/NT7zR7knt5Y
Gil Evans Orchestra: Out Of The Cool
Label: Impulse! – A-4
Format: Vinyl, LP, Album, Mono
Country: US
Released: Feb 1961
Genre: Jazz
Style: Post Bop, Contemporary Jazz
Tracks
A1 La Nevada (Evans) 15:33
A2 Where Flamingos Fly (Courlander, Thea, Brooks) 5:11
B1 Bilbao Song (Weil, Brecht) 4:10
B2 Stratusphunk (Russell) 8:00
B3 Sunken Treasure (Evans) 4:15
Credits
Alto Saxophone, Flute, Piccolo Flute – Eddie Caine (tracks: A2, B2, B3), Ray Beckenstein (tracks: A1, B1)
Arranged By, Piano – Gil Evans
Bass – Ron Carter
Bass Trombone – Tony Studd
Bassoon, Flute, Piccolo Flute – Bob Tricarico
Guitar – Ray Crawford
Percussion – Charlie Persip, Elvin Jones
Tenor Saxophone, Soprano Saxophone – Budd Johnson
Trombone – Jimmy Knepper, Keg Johnson
Trumpet – Johnny Coles, Phil Sunkel
Tuba – Bill Barber
Producer – Creed Taylor
Design [Cover] – Robert Flynn
Photography By – Arnold Newman
Recorded at Van Gelder Studio, Englewood Cliffs, New Jersey
November 18 & 30, 1960 [# A2, B2 & B3]
December 10 & 15, 1960 [# A1, B1]
