Naposledy aktualizováno: 20.12.2018
Slavný studiový profesionál Earl Palmer (25. 10. 1924 – 19. 9. 2008, narozen jako Earl Cyril Palmer) patří mezi úzký kruh vynálezců rock’n’rollu. Byl pravděpodobně nejvlivnějším a nejčastěji nahrávajícím bubeníkem v historii moderní populární hudby 20. století.
Tvrdý chlebíček studiového profíka
V roce 2000 se Earl Palmer stal prvním studiovým muzikantem, který byl uveden do Rock And Roll Hall of Fame. Na stovkách slavných singlových nahrávek a dlouhohrajících gramodesek doprovází takové dobové hvězdy, jako byli Bobby Vee (Take Good Care of My Baby), Ricky Nelson (Be Bop Baby), Doris Day (Everybody Loves a Lover), Sam Cooke (You Send Me), ale také Etta James (Dance With Me Henry), Sarah Vaughan (album A Time In My Life) nebo Screamin‘ Jay Hawkins (LP deska …What That Is!) a mnohé další.
Profese studiového muzikanta rozhodně není žádné snadné živobytí. Své o ní věděl nejenom Earl. „Když pracujete ve studiu, hrajete každý den jiný hudební žánr,“ potvrdil Hal Blaine, jeho přítel a další zkušený studiový bubeník. „Ráno po příchodu do studia vám oznámí, že budete nahrávat klasickou hudbu a odpoledne pro změnu hard rock. Na noční frekvenci si vás zamluví nějací jazzmani. Jste sice mezi profesionály na samém vrcholu žebříčku a v muzikantské branži již výše vystoupat nemůžete, ale takový zápřah zvládnou jen opravdoví chlapi.“
Začínal jako dětský stepař v zájezdovém programu Idy Cox
Ještě coby předškolní capart rád pozoroval pochodové kapely, které šly na ulicích New Orleans v pohřebních průvodech. Jako pětileté děcko si přivydělával stepováním společně se svojí maminkou a několika „tetami“ v představení Darktown Scandal Revue slavné meziválečné bluesové královny Idy Cox. Teprve později pochopil, že všechny ty tetky okolo něho byly milenkami jeho lesbické matky.
Za Druhé světové války sloužil v U.S. Army. V průběhu bitvy o Ardény v prosinci 1944 unikl z německého obklíčení u belgického města Malmédy. Jeho zajatí spolubojovníci takové štěstí neměli. Povraždili je hrdlořezi z jednotek SS.
Tvrdil o sobě, že je jediným tanečníkem, kterého armáda převychovala na bubeníka. „Kámo, jako pěšák jsem pochodoval snad po celém světě“ a poté vše vysvětlil. „Úplně jsem si při mašírování zničil nohy.“
Pravdou je, že se po návratu z evropských bojišť přestal věnovat cvičení na saxofon a klarinet. Veškeré úsilí nasměroval ke studiu bicích nástrojů na neworleanské Grunewald Music School.
Jeden z neworleanských vynálezců rock’n’rollu
Zpočátku jej muzikantsky pohltila éra nastupujícího modernistického Bebopu, později se uplatnil především jako výtečný rhythm’n’bluesový a bluesový instrumentalista.
Poklonu, coby největšímu průkopníkovi backbeatu, mu složil slavný neworleanský producent Dave Bartholomew, do jehož populárního orchestru nastoupil v roce 1947.
„Je to opravdový bubenický profesor. Nemá žádnou slabinu. Dokáže zahrát jakýkoliv styl nebo rytmus.“ (pozn. autora backbeat je důraz na lehčí doby v taktu, ve čtyřčtvrtečním taktu na druhou a čtvrtou dobu, bez něhož si nedokážeme představit rockovou hudbu).
V roce 1949 Bartholomew podepisuje uměleckou a producentskou smlouvu s prestižním hollywodským labelem Imperial Records. V průběhu následující dekády vyprodukuje neuvěřitelné množství rhythm’n’bluesových hitů. Palmer u toho samozřejmě nemohl chybět. „Při nahrávání byl moje pravá ruka. Vždy bezchybně udával tempo,“ potvrdil legendární kapelník a trumpetista.
Earl hraje nejenom na sérii raných rock’n’rollových singlů tlouštíka Fatse Domina, včetně nesmrtelného The Fat Man. Kapela se tehdy scházela ve studiu J&M Studio vlastněném zvukařem Cosimo Matassou.
Doprovází i další místní hvězdy Smileyho Lewise ve velkém hitu I Hear You Knockin‘ a jeho souputníka Lloyda Price v Lawdy Miss Clawdy. Podílí se na nahrávkách vokálního dua Shirley & Lee např. Let The Good Times Roll a skupiny The Spiders v jejich hitu You’re The One.
Jako spolehlivého studiového profesionála ho rádi využívali i jiní producenti. Býval jedním z prvních na seznamu, kterým pravidelně volal rhythm’n’bluesový kmotr Johnny Otis. Rád vypomohl i Bumpsovi Blackwellovi z labelu Specialty Records při práci na singlech Tutti Frutti nebo Keep A Knockin v podání zlobivého rock’n’rollového pianisty Little Richarda. Nahrával i s další Blackwellovou akvizicí a někdejším náhradníkem za odchozího Richarda – Larrym Williamsem.
Nejlepší životní rozhodnutí
Navzdory jistotě stálého příjmu studiového hráče se Palmer rozhodne v roce 1957 přestěhovat z rasově segregovaného Jihu do Los Angeles. Po letech přiznává: „Bylo to moje vůbec nejlepší životní rozhodnutí.“
V Kalifornii se rychle etabluje mezi absolutní muzikantskou špičkou. Rozhodně si nemůže stěžovat na nedostatek příležitostí k výdělku. S pianistou Leonem Russellem a kytaristy Barneym Kesselem a Glenem Campbellem je základním stavebním kamenem studiové kapely Wrecking Crew soustředěné okolo zvukového kouzelníka Philla Spectora. V té době prý nahrál denně jedno album a vydělával tehdy více jak solidních sto tisíc dolarů ročně.
S nabídkou na sólový kontrakt za ním přišel Eddie Mesner, šéf labelu Aladdin Records. Již v dubnu 1957 vychází na singlu dvoudílná skladba Johnnie’s House Party. O šest měsíců později také na dvě části rozdělená Drum Village. Na začátku šesté dekády vychází u Liberty Records dvě sólové LP desky Drumsville! (1961) a Percolator Twist And Other Twist Hits (1962).
Prakticky denně dochází na dvě až tři studiové frekvence. Hraje s takovými esy, jako jsou Ritchie Valens (La Bamba), Paul Anka (Dance On Little Girl), Herb Albert a Tijuana Brass (The Lonely Bull), Jan & Dean (Surf City), Frank Sinatra (album Sinatra and Swingin‘ Brass), Tina a Ike Turner (River Deep – Mountain High), Ray Charles (I Can’t Stop Loving You) nebo Nat King Cole (Ramblin‘ Rose).
Ve druhé polovině šedesátých let minulého století se podílí na natáčení filmové hudby pro kriminální film Heat of The Night (česky V žáru noci, 1967) v hlavní roli se Sidneym Poitierem a o rok později pro detektivku Bullitt (česky Bullittův případ, 1968) tentokrát se Stevem McQueenem.
Práce ve studiu je stále méně
Na začátku sedmé dekády ubývá pracovních příležitostí pro studiové profesionály. Rockové kapely si již obvykle vystačí samy. Earl situaci vyřeší založením vlastního tria a hraním po losangelských jazzových klubech,
Samozřejmě nepohrdne příležitostnými nabídkami účasti na zajímavých albových projektech alternativních interpretů, jako jsou např. satiricky sžíravý písničkář Randy Newman (Sail Away), britský novovlnnový guru Elvis Costello (King Of America) nebo aureolou dobrodruhů ověnčený Tom Waits (Blue Valentine).
Se zpožděním necelých čtyřiceti let vychází v roce 1996 u Fresh Sound Records CD disk Soft Touch s nahrávkami jazzového kvintetu pod vedením saxofonisty Buddyho Colletta, v němž vedle Earla Palmera hráli trumpetista Gerald Wilson, kytarista Al Viola a kontrabasista Wilfred Middlebrooks.
V roce 1999 vydává knihu memoárů s názvem Backbeat: The Earl Palmer Story, do níž byl vložen CD disk s třiceti ukázkovými nahrávkami. Palmer v ní vzpomíná na postupně zanikající svět černošských vaudevillových představení a na zkušenosti vojáka v segregované armádě Spojených států. Popisuje svoji roli při vzniku prvních rock’n’rollových nahrávek. Připomíná i losangelskou etapu kariéry, během níž se stal nejvytíženějším popovým bubeníkem. Zamýšlí se i nad důsledky a dopady rozvoje digitálních technologií na existenční jistoty studiových muzikantů.
O devět let později Earl bohužel umírá.
Svět pop music tehdy opustil skvělý muzikant s přezdívkou Metronom, jehož celoživotní krédo bylo velice prosté: „Bicí jsou doprovodným nástrojem. Pokud neumíš spoluhráče doprovázet, nejsi dobrým bubeníkem. Jsi jen sólista.“
Ukázky:
Johnny’s House Party
– https://youtu.be/YvzLDTVjnm0
Raunchy
– https://youtu.be/GrGW2N1NyOY
Teen Beat
– https://youtu.be/ut1dzOdYQmw
Fats Domino: Fat Man
– https://youtu.be/lHunRdJnrWs
Smiley Lewis: I Hear You Knockin‘
– https://youtu.be/DIeY7J9kjg0
