Hudba Praha & Michal Ambrož, Praha, Palác Akropolis, 24. dubna 2019

Naposledy aktualizováno: 27.4.2019

Čerstvý pětašedesátník Michal Ambrož se od svého návratu do nahrávacích studií a na koncertní pódia spoléhá na výrazně omlazenou muzikantskou sestavu legendární Hudby Praha. Ve středu 24. dubna 2019 společně koncertně představili nové album Hudba Praha & Michal Ambrož (2019, Waner Bros Records).

„Musíme si holt protrpět tu první půlku…“

Nahrávky pro LP desku vznikaly za dohledu někdejšího Ambrožova spoluhráče Davida Kollera a v produkční péči několika současných členů kapely. Pro nezbytné oficiality v podobě křtu desetipísňové kolekce si Hudba Praha vybrala, jak jinak, velký sál žižkovského Paláce Akropolis.

V solidně zaplněném hledišti se sešlo zvláštní obecenstvo. Nešlo ani tak o jeho věkové složení, ale spíše o očekávání rozmanitých skupinek posluchačů.

Vedle těch, kteří si přišli užít deset Ambrožových novinek, odehraných v první půlce večera ve stejném pořadí, jako na albu, stáli ti, jež dávali hlasitě najevo, že „pevně trčí v osmdesátkách, protože je stejně nejlepší Everybody Smokin‘ a holt musíme protrpět tu první půlku…“

Snahu Michala Ambrože, kytaristů Radovana Jelínka a Michala Pelanta, klávesisty a kytaristy Matěje Belka a dále baskytaristy Jakuba Vejnara, bubeníka Martina Kopřivy, saxofonisty Jakuba Doležala a zpěvaček Terezy Kopáčkové a Veroniky Vítové o přehrání koncertní verze nového alba rušili neustálým brebentěním a úsměšky nejenom při šansonových vyprávěnkách Velký slova a Čas nás žene, ale i v meditativním úvodu Do pekla, do nebe.

Nesoustředěné části auditoria tak zřejmě unikl prolog Uprchlík s básnickým textem Jiřího Háska Krchovského, ale i následující Ambrožův duet Už jsme zase zpátky s hostující Markétou Foukalovou ze seskupení Lanugo.

Zapadly patrně i kandidátky na klasické ambrožovké hitůvky – jako jsou rytmicky výrazné Prachy, satirický Macho s přisprostlými odpovídačkami „ječivek“ nebo další povedená refrénovka Já i Ty či typické bílé reggae Jasná Páka.

Průřez nejenom klackovskými léty aneb The Best of

Michal Ambrož patří mezi nejvýraznější české rockové autory. Jeho písňový katalog je obdivuhodný a tak, když se po přestávce objevil znovu na scéně, bylo úplně jedno, jaký hit zahraje na úvod.

Nakonec došlo na Špinavý záda (jo ty, co byly zakázaný, jak pravil Láďa ve filmu Pupendo) a potom následovaly další –  mj. Brejle, Maelstrom či Pal vocuď, hajzle a Marijuana. Po celou dobu The Best of části kolísalo nadšení v sále mezi stupni Radost – Velká Radost – Jásot – Velký Jásot.

Držím Michalovi palce, aby i přes zdravotní problémy neztratil chuť psát nové písničky. Opakovaně prokazuje, že má dostatek talentu a inspirace, aby napsal zbrusunovou, kvalitní, chytlavou a přitom nepodbízivou písničku.

Pravděpodobně ho ti dva opilci, co se v Akropoli neúspěšně pokusili o stage diving, odsoudí, když při svých vystoupeních výrazně zredukuje počet zahraných starých prověřených kusů a namísto nich zařadí písně z posledních dvou alb Srdeční příběh (2016) a Hudba Praha & Michal Ambrož (2019).

Proč by se měl jako tvůrce a interpret omezovat a brát ohledy na ty, kteří bez zájmu o novinky přečkávají skoro hodinu, aby se mohli vyřádit při skoro čtyřicet let starých peckách?! Určitě ho nenaplňuje být sám sobě revivalem. Píšeme rok 2019 a nikoliv léta 1982 nebo 1985.

osobní douška pod čarou…

Generace mých vrstevníků (dnešních 55 plus) přivítala na začátku druhé dekády bolševické normalizace nástup rockových seskupení, jako byly Jasná Páka, Letadlo nebo Garáž, s obrovským nadšením. Také jsme vypracovali poměrně sofistikovaný způsob, jak se prodrat bez vstupenky na jejich vystoupení v Junior klubu na žižkovské Chmelnici.

První vlna kapel tzv. New Wave vnesla do mrtvých artrockových vod a nudného jazzrocku (československý název pro fusion music) důležitý impuls. Naplnily očekávání, že se i v glajchšaltované pop music, jež pro nás představovala nejenom produkce režimního Olympicu, představitelů učňovského rocku z Katapultu, sterilních M Efekt a Progres 2, zdatných kopírovačů z Abraxasu či náhle prohlédnuvšího Pražského výběru, objeví s námi generačně spřízněné, kvalitní rockové kapely.

Pohybovaly se sice na hraně ilegality, díky oficiálnímu amatérskému statutu ZUČ (tzv. zájmově-umělecká činnost) nebo coby poloprofi „lidoví“ muzikanti s krytím Svazu hudebníků. Navzdory tomu jsme se konečně mohli bez jakéhokoliv studu s někým identifikovat.

Díky Ambrožovi a spol. jsme zažili i první skutečnou srážku s tupými stranickými a estébáckými kádry, když jsme na jaře 1983 nevěřícně pročítali jejich propagandistický týdeník Tribuna s článkem Nová vlna se starým obsahem. Tehdy jsem společně s několika kamarády definitivně ztratil iluzi o totalitním režimu, ve kterém jsme museli žít.

 

 

 

 

Uprchlík
– https://youtu.be/OKoLcWaGbdE
Prachy
– https://youtu.be/2pPiJN9tdsA
Jasná Páka
– https://youtu.be/YMvJy26WRcA