Blog o moderní hudbě, tipy na zajímavá alba, profily skupin a hudebníků, představení hudebních vydavatelství, hudební producenti, recenze, koncerty
Bubeník Charlie Watts (2. 6. 1941 – 24. 8. 2021, narozen jako Charles Robert Watts) byl od roku 1963 až do své smrti stálým členem sestavy Rolling Stones. Do hudby jedné z největších rock’n’rollových kapel vtiskl jazzový nádech a swing.
Pokračování textu Charlie Watts, neokázalý a houževnatě hrající bubeník, který vždy sloužil písni
Americký zpěvák Tony Bennett prožíval v polovině deváté dekády minulého století uměleckou renesanci, což způsobilo samozřejmě radost v táboře jeho věrných příznivců, ale získalo mu i nové. V roce 1998 získal za práci na albu On Holiday (A Tribute To Billie Holiday) svou pátou cenu Grammy za nejlepší tradiční popový vokální výkon.
Pokračování textu Tony Bennett On Holiday (A Tribute To Billie Holiday) (1997, Columbia)
Prvním ze série šesti alb, které pro značku Private Music natočila zpěvačka Etta James v letech 1997 – 2003, byl úspěšný titul Love’s Been Rough On Me (1997). Dokráčel na šesté místo mezi bluesovými alby žebříčku Billboardu.
Pokračování textu Etta James: Love’s Been Rough On Me (1997, Private Music)
První vystoupení Joy Division bez Iana Curtise se uskutečnilo 29. července 1980 v Beach Clubu v Manchesteru. Předskakovali spřátelené kapele A Certain Ratio. Recenze jejich koncertu od Teen Pheelse vyšla 10. srpna 1980 v New Music News. O tomto vystoupení je také zmínka v memoárech Fast Forward: Confessions of a Post-Punk Percussionist (2020) bubeníka Stephena Morrise.
Americký jazzový bubeník a producent Makaya McCraven (19. 10. 1983, narozen jako Makaya Marcus McCraven) se na svém novém remixovém albu Deciphering The Message probrabe hudebním archivem Blue Note Records.
Jeden z nejpopulárnějších a nejpilněji nahrávajících jazzových pianistů Oscar Peterson (15. 8. 1925 – 23. 12. 2007, narozen jako Oscar Emmanuel Peterson) patřil mezi představitele sdělného, přitažlivého a širokým klubovým obecenstvem nadšeně, s radostí a bez zábran, přijímaného mainstreamového jazzu. Získal sedm cen Grammy, byl vyznamenán Řádem Kanady (Order of Canada), Řádem Ontaria (Order of Ontario) a byl uveden do Kanadské hudební síně slávy (Canadian Music Hall of Fame).
Éru Johna Coltranea pod křídly Impulse! Records lze nejlépe přirovnat k meziplanetárnímu reji. Jazzová nebeská soustava počátku a poloviny 60. let zažila zrození mnoha kreativních muzikantů se zdánlivě nevyčerpatelným rezervoárem hudebních nápadů – mnoho z nich se protínaly, jiné se naopak vzdalovaly; pár se jich v průběhu let zdárně rozvíjelo, zatímco jiné takřka okamžitě vyhasly. Mnoho těchto myšlenek si našlo cestu do Coltraneových studiových nahrávek s McCoyem Tynerem, Jimmym Garrisonem a Elvinem Jonesem, což potvrzuje i box set The Classic Quartet: The Complete Impulse! Studio Recordings.
Ačkoli kytarista John Littlejohn (16. 4. 1931 – 1. 2. 1994, narozen jako John Wesley Funchess) není v našich zeměpisných délkách a šířkách příliš známý, byl jedním z nejlepších představitelů městského blues znějícího z klubů v jižní části Chicaga a pozoruhodným mistrem hry na slide kytaru.
Mistrovským dílem psychedelického soulu, funku, P-funku a rocku je album Maggot Brain (1971, Westbound Records) kapely Funkadelic. Obsahuje jedno z nejlepších kytarových sól, které kdy vzniklo!
Pokračování textu Funkadelic: Maggot Brain (1971, Westbound Records)
Debutové eponymní album jedné z nejslibnějších mladých amerických jazzových zpěvaček současnosti Samary Joy (1998, narozena jako Samara Joy McLendon) je kompilací standardů. Přineslo ji nominaci na Grammy. Jasně ilustruje, proč jsou tyto písně i po letech důležité. Producentem nahrávek je velezkušený veterán Matt Pierson, který ke spolupráci přizval jazzové trio kytaristy Pasquala Grassa.
Americký jazzový saxofonista Wayne Shorter patří mezi stále vzácnější sortu muzikantů hybatelů. Nikdy nepřešlapoval na místě, hledal nové hudební cesty a v žádném případě se nespokojil s tím, že by měl tisíckrát recyklovat nápady. V roce 2013 podepsal novou nahrávací smlouvu se značkou Blue Note Records, kde vydal v šesté dekádě minulého století svá nejlepší sólová alba Juju či Speak No Evil.
Zpěvák a kytarista Roy ‚Mr. Guitar‘ Gaines (12. 8. 1937 – 11. 8. 2021, narozen jako Roy James Gaines) byl současníkem texaské bluesové hvězdy T-Bone Walkera. Vyznával jeho styl – později s ním často vystupoval a nahrával. Z obdivu k němu v počátcích používal na plakátech přezdívku „T-Bone Jr.“ Se svým hrdinou a velkým vzorem se setkal již ve čtrnácti letech, když ho Walker pozval na pódium, aby si společně zahráli. Spolupráce jim s přestávkami vydržela až do roku 1975, kdy T-Bone Walker umírá. Gaines je držitelem ceny W. C. Handyho, dvou nominací a ceny Living Blues Award.
Pokračování textu Roy Gaines, poslední z kytarových mágů a následovníků T-Bone Walkera
Mladý černý Brit, hudebník a skladatel Theon Cross hraje na tubu podle svého. Mísí odkaz raných neworleanských jazzových tubistů s elektronicky upravenými zvukovými plochami a rytmy grime music a trapu. Jeho neotřelý styl na první sólové LP desce Fyah (2019, Gearbox Records) vnesl na hudební scénu novou dynamiku. Je jasné, že takové pojetí nebude mít na růžích ustláno u milovníků starých osvědčených postupů.
Virtuózní hráč na tubu Theon Cross dnes již není jen spoluhráčem saxofonisty Shabaky Hutchingse a dalších nevšedních talentů na londýnské klubové scéně. Dokázal se vymanit z vlivu ostatních a nahrává se svými kapelami. Tuba v jeho interpretačním přístupu přestala být pouhým nástrojem držící basovou linku. Proměnil ji v divoce řičícího a ohlušujícího netvora.