Blog o moderní hudbě, tipy na zajímavá alba, profily skupin a hudebníků, představení hudebních vydavatelství, hudební producenti, recenze, koncerty
Pokud Vás zajímá, jak to skutečně vypadalo ve Velké Británii v roce 1986 a láká Vás možnost zakusit pocity tamních obyvatel, zaposlouchejte se do postpunkového klenotu poloviny osmdesátých let dvacátého století Infected (1986, Some Bizzare Records) od londýnských The The, jimž šéfoval talentovaný skladatel, kytarista, textař a zpěvák Matt Johnson. Na vrcholu domácí albové hitparády se udržel celých třicet týdnů.
Pokračování textu The The: Infected (1986, Some Bizzare Records)
Příprava v pořadí pátého řadového studiového počinu So (1986, Charisma Records) zabrala anglickému zpěvákovi Peteru Gabrielovi a jeho spolupracovníkům celý rok.
Pokračování textu Peter Gabriel: So (1986, Charisma Records)
Členové kvintetu s podivně ztřeštěným názvem Fanfán Tulipán jsou dalším z pozitivních příkladů na české jazzové scéně. Dokonale porozuměli nejnovějším trendům v interpretaci postmoderní hudby.
Americký černošský básník, občanský aktivista, zpěvák a nemilosrdný společenský kritik Gil Scott-Heron byl nepochybně jedním z nejvlivnějších tvůrců, jež vydala americká městská ghetta na přelomu šesté a sedmé dekády minulého století. I s přestávkami byl umělecky aktivní více jak čtyři dekády. Zásadním způsobem ovlivnil současné hudební žánry hip hop a rap. Jeho myšlenky a poselství jsou stále živé. Umírá několik měsíců po vydání alba I’m New Here (2010, XL Recordings).
Pokračování textu Gil Scott-Heron: I’m New Here (2010, XL Recordings)
Z lůna britské poválečné jazzové scény vzešla řada originálních jazzmenů. Jedním z nejzajímavějších byl bubeník Phil Seamen (28. 8. 1926 – 13. 10. 1972, narozen jako Phillip William Seamen). Jeho kariéru a zdraví devastovaly láska k alkoholu a drogová závislost.
Pokračování textu Phil Seamen, kdykoliv jsem ho viděl hrát, vždy jsem z toho byl na měkko
Irský písničkář Van Morrison zdárně navázal svým třetím řadovým albem Moondance (1970, Warner Bros.) na příznivé ohlasy, jež bohužel až po letech začal sklízet za umělecky vyzrálý počin Astral Weeks (1968, Warner Bros.). Snímky pro novou kolekci vznikaly v létě 1969. Album vyšlo ve Spojeném království 27. ledna 1970.
Pokračování textu Van Morrison: Moondance (1970, Warner Bros.)
Jedním z těch, kteří se výrazně prosadili v době narůstající popularity hard bopu, byl talentovaný, technicky vyspělý a neuvěřitelně rychlý tenorsaxofonista Johnny Griffin (24. 4. 1928 – 25. 7. 2008, narozen jako John Arnold Griffin III).
Pokračování textu Johnny Griffin, prototyp hardbopového saxofonisty s přezdívkou Little Giant
Ve čtvrtek 23. ledna 2020 od 19:30 hodin se v sále žižkovského Paláce Akropolis uskuteční křest nového sólového alba Beaty Hlavenkové s názvem Sně (2019, Animal Music). S jakými změnami tentokrát přichází originální česká pianistka a skladatelka a jaké plody přinesla její spolupráce s trumpetistou, a nově také bubeníkem, Oskarem Törökem?
Pokračování textu Beata Hlavenková & Oskar Török: Sně (2019, Animal Music)
Milí čtenáři a příznivci blogu cernejpudink.cz. Končí další kalendářní rok naplněný společným zkoumáním hudebního odkazu nevšedních, často prakticky zcela zapomenutých, interpretů. Děkuji za Vaši přízeň a zájem. Přeji Vám všem mnoho osobní spokojenosti a radosti v roce 2020.
V posledních letech získala londýnská jazzová scéna prestižní postavení ve světě současného jazzu. Jedním z tamních nejzářivějších seskupení je výtečný septet Nérija.
Pokračování textu Nérija, soudržnost, přátelství a vzájemné porozumění
Jednou z klíčových nahrávek jazzové historie je čtyřdílná suita A Love Supreme. Nahrál ji kvartet amerického saxofonisty Johna „Trane“ Coltranea během jediného prosincového dne roku 1964 a vyšla na stejnojmenné LP desce začátkem roku 1965 u značky Impulse! Records. Prestižní časopis Down Beat ji označil za album roku a Coltranea vyhlásil jazzmanem roku.
Pokračování textu John Coltrane: A Love Supreme (1965, Impulse! Records)
Dead Can Dance vždy udivovali hloubkou duchovního rozměru jejich hudby. Na pátém studiovém albu z léta 1990, pojmenovaném Aion (slovo vyjadřující věk, ale také celé trvání světa nebo vesmíru), završili jednu vývojovou fázi, v níž se nechali významně ovlivnit ranou renesanční liturgickou hudbou a různými formami světských písňových forem.
Jeden z posledních jazzových velikánů šesté dekády minulého století, tehdy dvaaosmdesátiletý americký saxofonista Wayne Shorter, se v roce 2014 rozhodl vybrat si zaslouženou několikaměsíční pauzu na oddech. Jeho tři hvězdní spoluhráči, pianista Danilo Pérez, basista John Patitucci a bubeník Brian Blade, okamžitě vyrazili na koncertní turné pod hlavičkou sdružení Children Of The Light.
Pokračování textu Children Of The Light, piano, basa a bicí kvartetu Waynea Shortera
Na počátku druhé dekády 20. století kralovaly tradiční bluesové scéně především zpěvačky. Jednou z nejzajímavějších, a bohužel dnes nejméně známou, byla Irene Scruggs (7. 12. 1901 – 20. 7. 1981, narozena jako Irene Smith). Ke škodě mnohých hudebních fanoušků zpívání pro ni nikdy nebylo tím nejdůležitějším. Vždy jej považovala jen za pouhý doplněk k divadelní kariéře.