Blog o moderní hudbě, tipy na zajímavá alba, profily skupin a hudebníků, představení hudebních vydavatelství, hudební producenti, recenze, koncerty
James Brown je jedním z mála klasických rhythm’n’bluesových umělců, kterým se v digitálním věku dostává náležité pozornosti. Trvalo mu však téměř deset let nahrávání a koncertování, než 25. srpna 1965 světu konečně představil svůj charakteristický zvuk na singlu Papa’s Got A Brand New Bag. Dvoudiskový komplet Foundations Of Funk – A Brand New Bag: 1964-1969 zachycuje nejenom toto klíčové období.
Pokračování textu James Brown: Foundations Of Funk (A Brand New Bag: 1964-1969) (1996, Polydor)
Bubeník Charlie Watts (2. 6. 1941 – 24. 8. 2021, narozen jako Charles Robert Watts) byl od roku 1963 až do své smrti stálým členem sestavy Rolling Stones. Do hudby jedné z největších rock’n’rollových kapel vtiskl jazzový nádech a swing.
Pokračování textu Charlie Watts, neokázalý a houževnatě hrající bubeník, který vždy sloužil písni
Prvním ze série šesti alb, které pro značku Private Music natočila zpěvačka Etta James v letech 1997 – 2003, byl úspěšný titul Love’s Been Rough On Me (1997). Dokráčel na šesté místo mezi bluesovými alby žebříčku Billboardu.
Pokračování textu Etta James: Love’s Been Rough On Me (1997, Private Music)
Zpěvák a kytarista Roy ‚Mr. Guitar‘ Gaines (12. 8. 1937 – 11. 8. 2021, narozen jako Roy James Gaines) byl současníkem texaské bluesové hvězdy T-Bone Walkera. Vyznával jeho styl – později s ním často vystupoval a nahrával. Z obdivu k němu v počátcích používal na plakátech přezdívku „T-Bone Jr.“ Se svým hrdinou a velkým vzorem se setkal již ve čtrnácti letech, když ho Walker pozval na pódium, aby si společně zahráli. Spolupráce jim s přestávkami vydržela až do roku 1975, kdy T-Bone Walker umírá. Gaines je držitelem ceny W. C. Handyho, dvou nominací a ceny Living Blues Award.
Pokračování textu Roy Gaines, poslední z kytarových mágů a následovníků T-Bone Walkera
Charakterizovat, bohužel již zesnulou velkou soulovou legendu a výtečného multiinstrumentalistu Curtise Mayfielda (3. 6. 1942 – 26. 12. 1999, narozen jako Curtis Lee Mayfield) jen jako ikonu, by znamenalo udělat mu medvědí službu… Díky nádhernému falsetu byl jeho hlas, plný víry v překonání životních těžkostí, slyšet po celém světě.
Pokračování textu Curtis Mayfield, život protkaný pocity a emocemi
Začátek dalšího covidového roku 2021 nabídl českým hudebním aficionados mj. příležitost seznámit se s originální tvorbou jihoafrické alt-rhythm’n’bluesové formace The Charles Géne Suite.
Na závěr roku 2020 jsem pro čtenáře připravil materiál o londýnských hudebních pořadech Soul Surge a Red Room na internetové rozhlasové stanici No Signal Radio. Připravuje je talentovaný disc-jockey s nezaměnitelným hlasem Tony Supreme, jehož jsem navíc požádal o odpovědi na několik otázek.
„Tento způsob léta 2020, zdá se mi poněkud nešťastným,“ nějak tak by si mohl vančurovsky povzdechnout jeden z nejslavnějších současných anglických hudebníků Paul Weller. Původně naplánoval vydání svého v pořadí patnáctého sólového alba On Sunset (2020, Polydor) na 12. června 2020. Nakonec, díky dopadům pandemie čínského koronaviru SARS-CoV-2, vyšlo o tři týdny později.
Z lůna britské poválečné jazzové scény vzešla řada originálních jazzmenů. Jedním z nejzajímavějších byl bubeník Phil Seamen (28. 8. 1926 – 13. 10. 1972, narozen jako Phillip William Seamen). Jeho kariéru a zdraví devastovaly láska k alkoholu a drogová závislost.
Pokračování textu Phil Seamen, kdykoliv jsem ho viděl hrát, vždy jsem z toho byl na měkko
Irský písničkář Van Morrison zdárně navázal svým třetím řadovým albem Moondance (1970, Warner Bros.) na příznivé ohlasy, jež bohužel až po letech začal sklízet za umělecky vyzrálý počin Astral Weeks (1968, Warner Bros.). Snímky pro novou kolekci vznikaly v létě 1969. Album vyšlo ve Spojeném království 27. ledna 1970.
Pokračování textu Van Morrison: Moondance (1970, Warner Bros.)
Z nejsvětější trojice pravověrných funkových bubeníků, jež zazářila v šedesátých letech minulého století, jsme si zatím představili Bernarda “Pretty” Purdieho a Clydea Stubblefielda. Posledním členem nezpochybnitelného triumvirátu je John „Jab’o“ Starks (26. 10. 1937 – 1. 5. 2018, narozen jako John Henry Starks). Na bicí hrál s jazzovou precizností a s jedinečným citem pro dokonalý groove. Nejvýrazněji na sebe upozornil v doprovodném combu legendárního Kmotra funku Jamese Browna.
Pokračování textu John „Jab’o“ Starks, najít ten správný groove
Neworleanský rodák, pianista, skladatel, zpěvák a producent Eddie Bo aka Spider Bocage (20. 9. 1930 – 18. 3. 2009, narozen jako Edwin Joseph Bocage) je jedním z otců tamního funku povstalého v šedesátých letech minulého století.
Pokračování textu Eddie Bo, slavný neworleanský funkový producent, skladatel a šikovný tesař
Další nepochopitelně přehlíženou interpretkou, a jednou z nejslibnějších soulových zpěvaček v celé historii žánru, je Ann Peebles (27. 4. 1947, narozena jako Ann Lee Peebles).
Pokračování textu Ann Peebles, devětadevadesát liber dobroty a devětadevadesát liber soulu
Muzikanti desetičlenného úderného korpusu Brit Funk Association (BFA) navazují na to hudebně nejzajímavější z britské funkové scény od začátku sedmdesátých let dvacátého století do poloviny následující dekády, jež vznikla v komunitách karibských přistěhovalců usídlených v okolí Londýna. Oni sami měli na tamní dění zásadní vliv. Produkce podobných britských jazzfunkových kapel se zařazuje pod publicistickou škatulku Brit-Funk.
Pokračování textu Brit Funk Association (BFA), břeskný britfunkový All-Star Band