Carol Kaye: „Nota nemá pohlaví. Buď ji zahrajete dobře, nebo ne.“

Americká baskytaristka Carol_Kaye (zdroj: youtube)
Americká baskytaristka Carol_Kaye (zdroj: youtube)

Dnes již nikdo pořádně nezná jméno Carol Kaye. Přitom paní Columbová pop music zanechala nesmazatelnou stopu na hudební mapě 20. století. Díky svému talentu se dokázala prosadit a vyniknout v prostředí, jež v šesté dekádě minulého století ovládali výhradně muži. Její knihy věnované výuce hry na basovou kytaru dodnes ovlivňují generace hudebníků. První dáma baskytary oslaví 24. března 2025 významné životní jubileum.

Pokračování textu Carol Kaye: „Nota nemá pohlaví. Buď ji zahrajete dobře, nebo ne.“

Be sociable and share

Crosby, Stills, Nash & Young: Déjà Vu (1970, Atlantic Records)

Crosby, Stills, Nash & Young: Déjà Vu (1970, Atlantic Records)
Crosby, Stills, Nash & Young: Déjà Vu (1970, Atlantic Records)

Čtveřice hudebníků a excelentních zpěváků Crosby, Stills, Nash & Young (CSN&Y) nikdy nepracovala jako striktně propojená hudební skupina. Každý z nich měl vlastní ego, hudební ambice a představy. Společně tvořili nádhernou muziku, přičemž dělali vše, aby znovu neskončili jako běžná kapela. Nechtěli zažívat chvíle, kdy se museli podřídit ostatním muzikantům z Byrds, Buffalo Springfield nebo Hollies, jejich dřívějších domovů. Aniž by se přitom prali nebo si ničili naschvál kytary.

Pokračování textu Crosby, Stills, Nash & Young: Déjà Vu (1970, Atlantic Records)

Be sociable and share

Baby Huey věřil, že „… jsou jen tři druhy lidí: ‚Černí lidé, bílí lidé a MOJI LIDÉ!'“

Baby Huey: The Baby Huey Story - The Living Legend (1971, Curtom Records)
Baby Huey: The Baby Huey Story – The Living Legend (1971, Curtom Records)

Téměř dva metráky vážící americký rockový a soulový zpěvák Baby Huey (17. 8. 1944 – 28. 10. 1970, narozen jako James Thomas Ramey) nám po sobě zanechal pouhé tři singly a jedno posmrtně vydané album. Společně se skupinou The Baby Sitters byli doma na rhythm’n’bluesovém koncertním okruhu, který se táhl od newyorského Cheetah až po chicagský Thumb’s Up.

Pokračování textu Baby Huey věřil, že „… jsou jen tři druhy lidí: ‚Černí lidé, bílí lidé a MOJI LIDÉ!’“

Be sociable and share

Steely Dan: Katy Lied (1975, ABC Records)

Steely Dan: Katy Lied (1975, ABC Records)
Steely Dan: Katy Lied (1975, ABC Records)

Steely Dan vydali své čtvrté studiové album Katy Lied v roce 1975. Ti čeští hudební nadšenci, kteří se již dávno nechali lapit zdánlivě jednoduchými melodiemi autorského dua Becker / Fagen, se můžou těšit na další příval sarkasmu „samotářů z východního pobřeží v losangelském exilu“.

Pokračování textu Steely Dan: Katy Lied (1975, ABC Records)

Be sociable and share

Van Morrison: It’s Too Late To Stop Now (1974, Warner Bros.)

Van Morrison: It's Too Late To Stop Now (1974, Warner Bros.)
Van Morrison: It’s Too Late To Stop Now (1974, Warner Bros.)

It’s Too Late To Stop Now je živé dvojalbum severoirského zpěváka a skladatele Vana Morrisona z roku 1974. Vzniklo kompilací záznamů vystoupení v Troubadour v Los Angeles v Kalifornii, v Santa Monica Civic Auditorium a v Rainbow v Londýně. Morrison byl tehdy od května do července 1973 na turné s jeho kapelou Caledonia Soul Orchestra.

Pokračování textu Van Morrison: It’s Too Late To Stop Now (1974, Warner Bros.)

Be sociable and share

Marianne Faithfull: „Můj příběh je vlastně potvrzením mojí síly a životního štěstí.“

Anglická zpěvačka Marianne Faithfull v Istanbulu, 2008 (Credit author: Andrew34 / Wikimedia, Creative Commons Zero, Public Domain)
Anglická zpěvačka Marianne Faithfull v Istanbulu, 2008 (Credit author: Andrew34 / Wikimedia, Creative Commons Zero, Public Domain)

Ve čtvrtek 30. ledna 2025 dotlouklo srdce britské zpěvačky, skladatelky a herečky Marianne Faithfull (29. 12. 1946 – 30. 1. 2025, narozena jako Marianne Evelyn Gabriel Faithfull). Byla vždy nonkonformní a věrná sama sobě. Odmítala být vzorem, byť to pro ni jistě bylo lichotivé.

Pokračování textu Marianne Faithfull: „Můj příběh je vlastně potvrzením mojí síly a životního štěstí.“

Be sociable and share

Johnny Winter: Second Winter (1969, Columbia Records)

Johnny Winter: Second Winter (1969, Columbia Records)
Johnny Winter: Second Winter (1969, Columbia Records)

Pozdější člen kapely Double Trouble kytaristy Stevieho Ray Vaughana, basista z Austinu Tommy Shannon, popsal dvojalbum Second Winter (1969, Columbia) jako základní kámen žánru power blues. Jeho původní vinylová edice vyšla v roce 1969 jako třístranné dvojalbum. Na čtvrté straně nebyly vylisované žádné záznamy skladeb – byla prázdná.

Pokračování textu Johnny Winter: Second Winter (1969, Columbia Records)

Be sociable and share

CAN strávili roky existence redefinováním konvencí

Promofotografie CAN. Zleva Karoli, Schmidt, Czukay, Liebezeit a Suzuki. (Credit Photo: Spoon Records www.spoonrecords.com / Wikimedia, Creative Commons)
Promofotografie CAN. Zleva Karoli, Schmidt, Czukay, Liebezeit a Suzuki. (Credit Photo: Spoon Records www.spoonrecords.com / Wikimedia, Creative Commons)

CAN byli pionýry a nespornými králi krautrocku z Kolína nad Rýnem. Nikdy nelpěli na žánrovém zařazení jejich hudby, protože jim vyhovovalo jen volně těkat na pomezí mezi psychedelickým rockem, jazzem a avantgardou. Využívali k tomu prvků elektronické, ale i africké a orientální hudby.

Pokračování textu CAN strávili roky existence redefinováním konvencí

Be sociable and share

Stephen Stills: „Něco se tu děje. Není ale úplně jasné, co to je.“

Stephen Stills při koncertu v Beacon Theatre, New York City, 22. 10. 2012 (Credit Photo: SolarScott / Wikimedia, Creative Commons Attribution 2.0)
Stephen Stills při koncertu v Beacon Theatre, New York City, 22. 10. 2012 (Credit Photo: SolarScott / Wikimedia, Creative Commons Attribution 2.0)

Skladba Suite: Judy Blue Eyes rodilého Texasana Stephena Stillse (3. 1. 1945, narozen jako Stephen Arthur Stills) o bouřlivém a zničujícím mileneckém vztahu se zpěvačkou Judy Collins, je zásadní písní doby, již vymezila očekávání mladých Američanů na Monterey Pop (červen 1967), proklamace svobody ve Woodstock Music And Art Fair (srpen 1969) a kruté vystřízlivění při Altamont Speedway Free  (prosinec 1969).

Pokračování textu Stephen Stills: „Něco se tu děje. Není ale úplně jasné, co to je.“

Be sociable and share

Roxy Music, excentričtí angličtí vejlupci a hvězdy albového rocku

Roxy Music zleva: Paul Thompson, Phil Manzanera, Eddie Jobson, Bryan Ferry, Sal Maida, Andy Mackay. Pořad TopPop nizozemské televize AVRO 7. prosince 1973 (Credit Photo: AVRO / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Netherlands)
Roxy Music zleva: Paul Thompson, Phil Manzanera, Eddie Jobson, Bryan Ferry, Sal Maida, Andy Mackay. Pořad TopPop nizozemské televize AVRO 7. prosince 1973 (Credit Photo: AVRO / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Netherlands)

Od samotného počátku existence Roxy Music bylo zřejmé, že nejde jen o hudbu. V jejich osobitém díle se spojila elegance beatlesovského rocku a bowieovského glamu s divadelně kostýmovanou pódiovou sebeprezentací. Navíc v něm najdeme směs popové kultovní nostalgie, stylizovaných vysokých vokálů, hardrockové kytary a zvukových experimentů s hoboji a syntezátory.

Pokračování textu Roxy Music, excentričtí angličtí vejlupci a hvězdy albového rocku

Be sociable and share

The Clash: London Calling (1979, CBS)

The Clash: London Calling (1979, CBS)
The Clash: London Calling (1979, CBS)

Kohoutí zakokrhání Joe Strummera se poprvé rozlehlo nad Londýnem 7. prosince 1979. The Clash tehdy vydali singl London Calling. Týden po něm šlo do obchodů stejnojmenné dvojalbum za £5, což v té době byla cena jedné LP desky.

Pokračování textu The Clash: London Calling (1979, CBS)

Be sociable and share

Sinéad O’Connor: „Nechci, co nemám“

Sinead O'Connor 26. července 2014 na francouzském Festival de Cornouaille (Credit Photo: Thesupermat / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0)
Sinead O’Connor 26. července 2014 na francouzském Festival de Cornouaille (Credit Photo: Thesupermat / Wikimedia, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0)

Namísto laických rozborů jejích osobních trápení pojďme zrekapitulovat hudební přínos a životní pouť irské zpěvačky Sinéad O’Connor (8. 12. 1966 – 26. 7. 2023, narozena jako Sinéad Marie Bernadette O’Connor).

Pokračování textu Sinéad O’Connor: „Nechci, co nemám“

Be sociable and share

The Stooges: Fun House (1970, Elektra Records)

The Stooges: Fun House (1970, Elektra Records)
The Stooges: Fun House (1970, Elektra Records)

The Stooges nabídli na LP desce Fun House (1970, Elektra Records) šestatřicetiminutovou dávku svých šíleností a nejroztodivnějších momentů. Všechny skladby si sami napsali a zaranžovali. Vzniklo tak vpravdě nadčasové mistrovské dílo.

Pokračování textu The Stooges: Fun House (1970, Elektra Records)

Be sociable and share

Šedesát let „devastujícího rocku“ The Who

Britští The Who v roce 1965 (Zleva doprava: John Entwistle, Roger Daltrey, Pete Townshend a Keith Moon) (Credit Photo: KRLA Beat/Beat Publications, Inc. / Wikimedia, Public Domain)
Britští The Who v roce 1965 (Zleva doprava: John Entwistle, Roger Daltrey, Pete Townshend a Keith Moon) (Credit Photo: KRLA Beat/Beat Publications, Inc. / Wikimedia, Public Domain)

Kvartet The Who byl zpočátku jen jednou z kapel „britské invaze“ na druhý břeh Atlantiku, která se v šedesátých letech minulého století snažila prorazit tam, kde již zcela dominovali The Beatles. Soupeřili s nimi The Rolling Stones a úspěchů se dočkaly i další skupiny jako The Animals či Spencer Davis Group.

Pokračování textu Šedesát let „devastujícího rocku“ The Who

Be sociable and share